Hodnocení knihy

Kůže

Curzio Malaparte

Pro edici Světová literatura Lidových novin vydalo nakladatelství Euromedia Group | 2006

Kategorie:

Beletrie 42239x

Ostatní beletrie 1412x

Štítky:

Dostupnost:	Vyprodáno
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	315
Jazyky:	česky
Překladatel:	Zdeněk Frýbort
Edice:	45. svazek ed. Světová literatura Lidových novin 14x
Vydání:	3
ISBN:	80-86938-44-1
Vydáno v:	Praha
Poznámka:	obálka Ivan Brůha
Vystaveno:	čt 2. června 2022 10:29
Číslo položky:	343647

Popis
Komentáře

Slavný protiválečný román Kůže je skvělým dokladem autorova stylu: nezaměnitelné kombinace reálného, dokumentaristicky přesného pozorování s tvůrčí nadsázkou, mnohdy záměrně vykreslující obrazy, jež hraničí s bizarností či absurditou. Jde o postup, který nejpřiléhavěji vyjadřuje Malaparteho téma –⁠ rok 1943, obsazení Itálie spojeneckými vojsky, doba, v níž staré hodnoty vzaly definitivně za své a nové byly teprve klopotně hledány, období mravního vakua...

Neapol byla prvním osvobozeným evropským městem. Ovšem v čase, kdy zavládlo všeobecné nadšení nad koncem kruté války, si Malaparte položil otázku po ceně znovunabyté svobody a odpověď, k níž ve své knize dospěl, není jednoznačná. Střet vítězů a poražených (či osvoboditelů a osvobozených) je mnohem více střetem kultur a civilizací než zbraní. Proto má poválečná Itálie v autorově podání místy charakter až apokalyptický. A v tomto smyslu je třeba též chápat i závěrečnou, zdánlivě paradoxní větu románu: „Vyhrát válku je hanba.“ V roce 1981 natočila režisérka Liliana Cavaniová podle Kůže film s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli.

Komentáře ke knize

Curzio Malaparte 7x

Curzio Malaparte, vlastním jménem Curt Erich Suckert byl italský spisovatel a novinář. Curzio Malaparte se narodil jako Curt Erich Suckert v italském Pratu do smíšené rodiny, jeho otec byl Němec, matka Italka. Svůj pseudonym důmyslně zvolil podle následujícího klíče: Curzio Malaparte . V první světové válce bojoval v Ardenách, roku 1918 získal francouzský Válečný kříž a medaili za chrabrost. Poté se věnoval novinařině, od roku 1921 řídil časopis La Stampa. Literatuře se začal plně věnovat až po roce 1927, za svůj román Technika státního převratu byl italskými úřady vypovězen na ostrov Lipari. Od roku 1922 byl aktivním členem fašistické strany. Za druhé světové války působil jako frontový zpravodaj na Severní a Východní frontě , poté emigroval do Švédska a stal se styčným důstojníkem mezi Spojenci a italským odbojem. Za tuto činnost byl zatčen a převezen do Říma, odkud se mu však podařilo uprchnout do Neapole. Po vstupu americké armády do Itálie působil jako styčný důstojník s americkou armádou. Po skončení války podporoval komunistickou stranu.