Načítám...
Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku.

Kutuzovova protiofensiva v roce 1812

Pavel Andrejevič Žilin, Michail Illarionovič Kutuzov, P. A Žilin

Naše vojsko | 1953


Tato kniha nyní není v nabídce. a my Vám dáme vědět, jakmile se opět objeví.

Dostupnost: Vyprodáno
Vazba: Pevná
Počet stran: 203, [2] l. obr. příl
Jazyky: česky
Překladatel: Ladislav Zadražil
Edice: 20. svazek ed. Živá minulost 61x
Vydání: Vyd. 1
Vydáno v: Praha
Náklad: 8 400 ks
Vystaveno: pá 25. února 2022 14:30
Číslo položky: 287577

V historickovojenské monografii zkoumá autor základy vojevůdcovského umění polního maršála M.I. Kutuzova, který r. 1812 rozdrtil Napoleonova vojska svou strategií; ta na rozdíl od Napoleonova principu "generální bitvy" spočívala v kombinovaném použití obranné bitvy, záměrného ústupu a rozhodne protiofensivy. Při zkoumání příprav k protiofensivě ukazuje autor, jak Kutuzov dovedl do vítězství zapojit široké lidové masy, zbavit postupně Napoleona početní převahy, vytvářet strategické zálohy, organisovat partyzánské hnutí, provést v průběhu bojů organisační přestavbu armády a uplatnit v rozhodující fázi protiofensivy rozsáhlou manévrovou činnost se stále vysokým tempem, spojovat aktivní formy velkorysého pronásledování s početnými údery proti nepříteli. Autor ukazuje, jak byla více než sto let na západě šířena mylná theorie o pasivní kutuzovské strategii a jak velká zásluha o správné ocenění Kutuzovova vojenského umění přísluší J.V. Stalinovi.

Komentáře ke knize
Pavel Andrejevič Žilin

Pavel Andrejevič Žilin byl ruský vojenský historik. Narodil se v rolnické rodině a v roce 1930 absolvoval zemědělskou střední školu. Pracoval v sovchoze, poté na ruském lidovém komisariátu zemědělství. V letech 1937 až 1940 byl na vědecké expedici na Čukotce. Během Velké vlastenecké války se zúčastnil bitvy o Moskvu a osvobození Běloruska. V roce 1942 se stal členem komunistické strany a ukončil vojenskou školu; roku 1946 absolvoval Frunzeho akademii, v roce 1949 absolvoval na katedře vojenské historie Univerzity marxismu-leninismu. V letech 1947 až 1958 působil v generálním štábu ozbrojených sil SSSR na pozicích vedoucího výzkumného pracovníka a vedoucího vojensko-vědeckého oddělení a dohlížel na zveřejňování dokumentů v časopise Военная мысль. Profesuru obhájil v roce 1961. V období 1964 až 1966 byl prorektorem na akademii společenských věd a přednášel na Vojensko-politické akademii V. I. Lenina. Jako vedoucí Ústavu vojenské historie Ministerstva obrany SSSR působil v letech 1967 až 1987. Do hodnosti generálporučíka byl povýšen v roce 1968. Je autorem více než 150 vědeckých prací. Byl zástupcem šéfredaktora Vojenského historického časopisu , místopředsedou hlavních redakčních komisí pro Dějiny druhé světové války 1939–1945 a Sovětské vojenské encyklopedie “ , členem redakčních rad edic Světové dějiny a Druhá světová válka . Mezi jeho funkce patřily i zástupce akademika-tajemníka oddělení historie Akademie věd SSSR, předseda Komise historiků SSSR a NDR či viceprezident Mezinárodního výboru pro dějiny druhé světové války. Je pohřben v Moskvě na Kuncevském hřbitově. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Жилин, Павел Андреевич na ruské Wikipedii....

Dopravu hradíme my

Objednávkám nad 699 Kč

Tituly, které jinde nenajdete

Sběratelské kusy i knižní novinky

Balíme ekologicky

A s radostí

Vykupujeme knihy

Za hotové a s vlastním odvozem

Adoptujte knihu jen za 29 Kč.

Nemůžete si vybrat? Zvolte si žánr a my vybereme za vás.

Zjistit více