Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 203, [2] l. obr. příl |
Jazyky: | česky |
Překladatel: | Ladislav Zadražil |
Edice: | 20. svazek ed. Živá minulost 61x |
Vydání: | Vyd. 1 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 8 400 ks |
Vystaveno: | pá 25. února 2022 14:30 |
Číslo položky: | 287577 |
V historickovojenské monografii zkoumá autor základy vojevůdcovského umění polního maršála M.I. Kutuzova, který r. 1812 rozdrtil Napoleonova vojska svou strategií; ta na rozdíl od Napoleonova principu "generální bitvy" spočívala v kombinovaném použití obranné bitvy, záměrného ústupu a rozhodne protiofensivy. Při zkoumání příprav k protiofensivě ukazuje autor, jak Kutuzov dovedl do vítězství zapojit široké lidové masy, zbavit postupně Napoleona početní převahy, vytvářet strategické zálohy, organisovat partyzánské hnutí, provést v průběhu bojů organisační přestavbu armády a uplatnit v rozhodující fázi protiofensivy rozsáhlou manévrovou činnost se stále vysokým tempem, spojovat aktivní formy velkorysého pronásledování s početnými údery proti nepříteli. Autor ukazuje, jak byla více než sto let na západě šířena mylná theorie o pasivní kutuzovské strategii a jak velká zásluha o správné ocenění Kutuzovova vojenského umění přísluší J.V. Stalinovi.
Pavel Andrejevič Žilin byl ruský vojenský historik. Narodil se v rolnické rodině a v roce 1930 absolvoval zemědělskou střední školu. Pracoval v sovchoze, poté na ruském lidovém komisariátu zemědělství. V letech 1937 až 1940 byl na vědecké expedici na Čukotce. Během Velké vlastenecké války se zúčastnil bitvy o Moskvu a osvobození Běloruska. V roce 1942 se stal členem komunistické strany a ukončil vojenskou školu; roku 1946 absolvoval Frunzeho akademii, v roce 1949 absolvoval na katedře vojenské historie Univerzity marxismu-leninismu. V letech 1947 až 1958 působil v generálním štábu ozbrojených sil SSSR na pozicích vedoucího výzkumného pracovníka a vedoucího vojensko-vědeckého oddělení a dohlížel na zveřejňování dokumentů v časopise Военная мысль. Profesuru obhájil v roce 1961. V období 1964 až 1966 byl prorektorem na akademii společenských věd a přednášel na Vojensko-politické akademii V. I. Lenina. Jako vedoucí Ústavu vojenské historie Ministerstva obrany SSSR působil v letech 1967 až 1987. Do hodnosti generálporučíka byl povýšen v roce 1968. Je autorem více než 150 vědeckých prací. Byl zástupcem šéfredaktora Vojenského historického časopisu , místopředsedou hlavních redakčních komisí pro Dějiny druhé světové války 1939–1945 a Sovětské vojenské encyklopedie “ , členem redakčních rad edic Světové dějiny a Druhá světová válka . Mezi jeho funkce patřily i zástupce akademika-tajemníka oddělení historie Akademie věd SSSR, předseda Komise historiků SSSR a NDR či viceprezident Mezinárodního výboru pro dějiny druhé světové války. Je pohřben v Moskvě na Kuncevském hřbitově. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Жилин, Павел Андреевич na ruské Wikipedii....
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem