Jaroslav Čechura je český historik, specializující se na novověké sociální dějiny. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie – politická ekonomie – dějiny umění. V letech 1977 až 1986 byl pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze; dalších 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea. Učil na FF UK a spolupracoval též s Max-Planck-Institut für Geschichte v Göttingenu. Kromě toho vyučuje na KTF UK a Technické univerzitě v Liberci. Je členem několika redakčních či vědeckých rad. Od počátku se profiloval jako medievalista a zabýval se hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu. Později rozšířil svůj záběr o období raného novověku, jež nahlíží „zdola“, konkrétně pak prizmatem poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova. Vzhledem k nebývalému rozsahu knižní tvorby, která cílí nejen na odborného, ale i laického konzumenta, tak Čechura náleží k nejvýznamnějším současným českým představitelům mikrohistorie. V rámci reorganizace bylo schváleno děkankou filosofické fakulty UK rozhodnutí ředitele Ústavu českých dějin Ivana Šedivého o zrušení profesorského místa se specializací na české dějiny raného novověku s účinností 1. července 2015. Zrušení místa, a tedy Čechurovo propuštění, vzbudilo jisté překvapení v rámci univerzity, ovšem upozornil na ně i Petr Zídek v Lidových novinách.

Dušan Třeštík byl český historik a publicista. Roku 1951 odmaturoval na Gymnáziu Teplice. V letech 1951–1956 studoval historii a archivnictví na Karlově univerzitě. Od roku 1958 působil v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Ač jej prapůvodně zajímaly moderní dějiny, pod tlakem tehdejší společenské atmosféry hledal svobodnější atmosféru na poli středověkých dějin. Svoji diplomovou práci napsal na téma českých formulářů 13. století. Nakonec se specializoval na dějiny raného středověku ve střední a východní Evropě a na filosofii dějin. V tomto směřování jej hluboce ovlivnil jeho učitel František Graus, pod jehož vedením vypracoval svou první zásadní práci, dodnes podnětnou analýzu Kosmovy kroniky. Naposledy působil v Centru medievistických studií při Akademii věd České republiky a v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. V rámci této instituce kromě výchovy mladých medievistů připravil kupř. koncepci velkolepé mezinárodní výstavy „Střed Evropy kolem roku 1000“. Po listopadu 1989 rovněž publikoval množství politických textů , zejména v Lidových novinách a Mladé frontě DNES. Kritizoval sudetské Němce, připojil ovšem svůj podpis k dokumentu Impuls 99 propagujícímu evropskou integraci. Po 11. září 2001 byl skeptický k neokonzervativní politice a invazi do Iráku. Jeho manželkou byla od roku 1959 též významná historička Barbara Krzemieńska, která se do dějin oboru zapsala především biografií knížete Břetislava I. Dušan Třeštík byl od roku 2005 členem Učené společnosti ČR. Za zásluhy o popularizaci vědy obdržel v roce 2007 čestnou medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd České republiky. rozhovory: články:...