Překladatel a básník, nar. 9. 7. 1929, Praha Rodiče V. Daňka byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech . Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře a v Chomutově , poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena , Svět práce, Světová literatura , Tvorba, Život, Tvar aj. Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině , na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe ; Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha a adaptoval řadu literárních děl . Užívá šifer vd, d, da. Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjod...

Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Булат Шалвович Окуджава, byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v gulagu „Karlag“ , Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo a Vysokiniči v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija , kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta . V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente . O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergeje...

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...