Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika – suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka , Julese Verna , A. Dumase staršího , Vojtěcha Steklače a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících a jeho animace nechybí dokonce i v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí. Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let. Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montr...

Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se po Jaroslavu Haškovi, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků, a Karlu Čapkovi, jehož díla byla přeložena do mnoha jazyků, např. drama R.U.R. do více než 30 jazyků, třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Stálý host hospody „U Zlatého tygra“ v Praze na Starém Městě a důležitý člen tzv. Hrabalovy Sorbonny . Doživotní prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha. Narodil se v Židenicích svobodné matce Marii Kilianové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi , který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem , za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. Dne 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho příjmení. Dne 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef Hrabal. Rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil Hrabal, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka. Svá středoškolská léta zahájil v primě na brněnském gymnázium. První rok studia na této škole zakončil s několika nedostatečnými. Po tomto nezdaru studoval na reálce v Nymburce. Po zvládnutí prvního ročníku, pokračovalo jeho studium bez dalších zdržení až do kvarty, kde podruhé propadl. Roku 1934 odmaturoval na nymburském gymnáziu. Po další maturitě na českobrodském gymnáziu z l...

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...