Ibn Síná, na Západě známý jako Avicenna, celým jménem Abú ʿAlí al–Ḥusajn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná byl středověký perský filosof, lékař a polyhistor, který je považován za jednu z nejvýznamnějších postav zlatého věku islámu. Ze 450 prací, o kterých se ví, že byl jejich autorem, přežilo okolo 240, včetně 150 o filozofii a 40 o medicíně. Jeho Kánon medicíny patřil k základním dílům západního lékařství až do novověku. Kromě filozofie a medicíny Avicennovo dílo obsahuje spisy o astronomii, alchymii, geografii a geologii, psychologii, islámské teologii, logice, matematice, fyzice a poezii. Rozlišoval mezi "schopností prorockého poznání" a "zjevením" " Pokud ale zjevení bylo pouze "imaginárním vypověděním", byly dveře ke skepsi otevřeny. Pro nábožensky založené muslimy to bylo příliš. Podle historika Wilhelma Winkelbanda "byly Avicennovy názory pozorovány žárlivýma očima mohamedánské ortodoxie a v 10. století byl vědecký proud tak zuřivě perzekvován, že hledal útočiště v tajném spolku Bratři čistoty; sám Avicenna byl také pronásledován. Ibn Síná se narodil roku 980 ve městě Afšana u Buchary v tehdejší Persii . Jeho otec byl výběrčím daní a opatřil synovi již v útlém dětství schopného učitele z význačných osobností, které se setkávaly v jeho domě. Mladý Husajn studoval v Buchaře a dalších perských městech . Studoval zejména logiku a metafyziku a ve studiu různých oborů včetně medicíny pokračoval i jako samouk. Četl většinu významných antických děl. Věnoval se však hlavně studiu medicíny, teoreticky vycházel z Hippokrata, Aristotela a Galéna. Byl velmi pilný a podle svého vlastního životopisu již jako desetil...