Dvanáctiletý školák Michel Marini, syn z pařížské středostavovské rodiny a vášnivý čtenář objevil v roce 1959 v hospůdce v pařížské čtvrti Montparnasse svérázný šachový "klub", v němž se scházejí muži, jejichž společným znakem je, že jsou to pováleční uprchlíci z východní Evropy, zejména ze stalinského Sovětského svazu. Nechali za sebou své rodiny, kariéry a vše čím byli, a zde jsou to páriové živící se nekvalifikovanou prací a bojující marný zápas o přidělení statutu politického azylanta a řešící svůj vztah ke komunismu. "Nenapravitelný optimismus" v názvu jejich klubu pak vychází z jejich vděčnosti, že přežili... Sdílejí zde svou samotu, chudobu i nečetné radosti. Michel mnohým nahrazuje jejich vlastní děti, jemu samému pak oni poskytují intelektuálně zajímavé zázemí pro řešení jeho vlastních životních problémů. Spřátelí se i se záhadným Sašou, jehož všichni ostatní azylanti nenávidí, čemuž Michel dlouho nerozumí... Vyprávění se postupně zaměřuje na minulé osudy jednotlivých členů tohoto podivného klubu, díky nimž teenager začíná chápat, jak svět funguje, a co všechno také znamená exil... Mnohovrstevný generační román s pečlivě rekonstruovanou atmosférou, v níž ožívá nejen autentická atmosféra Paříže počátku šedesátých let, ale i všechny dobové a politické kontexty, psal autor šest let jako "román svého života" a získal za něj oprávněně několik francouzských literárních cen.