Klid je intimně laděný román o soužití asi padesáti lidí v osamocené citadele Mont Louis, položené v Pyrenejích ve výši 1600 m, tak po celé délce Pyrenejí od Středozemního moře až po oceán. Mezi životem horalů, pastevců, sedláků, dělníků, vinařů, pradlen, šumařů a nejrůznější směsi lidí se odehrává drama žhavé láskyBarthelemyho a Nini, jež umírá v sanatoriu nedaleko Mont Louis, když nechala půl života v transmisích nimeské továrny. Je tu zatrpklý život Rafaelův s jeho nevěrnou ženou, zoufalství Ernestíny, jež tráví sebe a děti a před soudem, než je vyřknut rozsudek, se hroutí. A žal všech takto pronásledovaných tu pozoruje citový František Leblanc, chlapec z vypleněné Belgie, jehož válka připravila o rodiče a radostné mládí. Chce žít život plný milosrdenství, ale osud mu hatí jeho úmysly a zavane ho jako tuláka do Bordeaux. Tam zachraňuje z Garonny Madó Salmon-Rensia, nešťastné děvče z hor. Sami v sobě spaseni se vracejí do Mont Louis a slouží v sanatoriu nemocným. A zas se tu kolem nich míhá smrt, rvoucí z mladých těl, zničených a vyvrhnutých fabrikami, život, na jehož záchranu lékař dr. Mérens vynakládá všechno své umění. A je tu život i těch, kteří utekli za bohatstvím do Ameriky a zase se vrátili a s novou láskou vyřkli obdiv svým horám. Je tu jemný duševní boj dvou bratří, Edmonda a Josefa o Martu, kdysi milenku Leblancovu, se šťastným rozuzlením, kdy Edmond moudře ustupuje, když spatřil ještě krásnější pyrenejskou dívku Simonu. A v závěru, nazvaném Kvintesence života, je vyzpívána láska k horám s jejich salašemi a drsnými ledovci, kde člověk pociťuje osvobození ze smutné pouti. Opojen krásou zelených údolí s myrtovými háji, s vůní vavřínů a rozmarýn, růžovými meruňkami, magnoliemi, březovými háji, kolotající hudbou zvonků, praskotem ohniště a prostými dušemi, zachycuje autor v plynulém, od času odpoutaném vyprávění toto kouzlo. Kouzlo země, kde každý prahne po klidu, který tu znamená požehnanou duševní pohodu, dlouhým utrprním vyprošenou. A vyrostla mu kniha, již možno nazvat knihou milosrdenství.