František Hrubín byl český spisovatel, básník , později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek především z francouzštiny. Narodil se na Královských Vinohradech v domě čp. 486 v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan a Anny, rozené Novotné z Lešan . Rodina žila na Královských Vinohradech, po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala, s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem, ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan. V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací. Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání. 2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou, s níž měl dceru Jitku a syna Víta . Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval. Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků . Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase. Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu. Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydáván...

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Štefan Žáry byl slovenský básník, prozaik, esejista, překladatel a novinář, představitel nadrealistické poezie, též autor knih pro děti a mládež. Byl manželem spisovatelky Hany Ponické, zemřel 4 dny po ní. Narodil se v učitelské rodině a vzdělání získával v Ponikách, Zvoleně, Banské Bystrici a později na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . Roku 1942 nastoupil na vojenskou službu a během druhé světové války bojoval na italské frontě. Po skončení vojny pracoval jako redaktor v Národní obrodě, v ČTK v Římě a od roku 1950 pracoval ve Svazu slovenských spisovatelů. Jeho činnost je spjatá hlavně s vydavatelstvím Slovenský spisovatel, kde pracoval 20 let, dlouho jako šéfredaktor a ředitel. Od roku 1970 se věnoval výlučně psaní literatury. V roce 1961 byl laureátem státní ceny Klementa Gottwalda, v roce 1968 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Začátky jeho literární tvorby se vážou k jeho gymnaziálnímu studiu. První díla uveřejňoval časopisecky , první kniha mu vyšla až v roce 1938. Začínal psaním vlastenecké poezie, později se námětem pro jeho díla stalo vnitřní rozpoložení lyrického subjektu až tragický pocit života, ale také kritika společenských jevů. Stále častěji se v jeho dílech objevuje problematika mravnosti současné společnosti, hrdinství člověka, myšlenka věčného utrpení či malá lidská drámata a každodenní situace člověka. Kromě poezie se věnoval i psaní prózy a literatury pro děti a mládež. Kromě vlastní tvorby také překládal do slovenštiny italskou, francouzskou a španělskou literaturu. Byl významným představitelem slovenských nadrealistů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Žáry na slovenské Wikipedii.