Jiří Kolář byl básník, autor experimentální a vizuální poezie, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců. Je jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a autorem mnoha originálních výtvarných technik. Jiří Kolář se narodil v chudé rodině švadleny a pekaře a mládí prožil na Kladně. Již od sedmi let, kdy začal pomáhat v pekárně, byl zvyklý pracovat manuálně. Chtěl se stát sazečem v tiskárně, v době hospodářské krize však nepřijímali nové učně, a proto se nakonec vyučil truhlářem u souseda, který bydlel naproti. Jako učeň četl poezii, v šestnácti letech objevil moderní básníky a začal psát vlastní texty. Ve třicátých letech vystřídal řadu zaměstnání a často žil pouze z podpory v nezaměstnanosti. Roku 1937 vystavil své koláže v divadle E. F. Buriana. První básně poslal Františku Halasovi, který redigoval v nakladatelství Václava Petra knihovničku debutů. Sbírka veršů vyšla pod názvem Křestný list roku 1941. Halas seznámil Koláře s Jindřichem Chalupeckým a pokusil se ho uvést mezi mladé literáty. Za války Jiří Kolář pracoval jako truhlář, pak na nucené práci jako traťový dělník, na konci války v kladenské hospodě. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil roku 1940 Skupinu 42 a jeho texty se staly manifestem skupinové estetiky. Koncem války se seznámil s Bělou Helclovou a roku 1949 s ní uzavřel sňatek. Na jaře 1945 vstoupil do KSČ, ale po bližším obeznámení s poměry ve straně z ní ještě téhož roku v srpnu zase vystoupil. Byl členem Umělecké besedy a roku 1947 vedl její literární odbor. Prosadil zde publikaci jediné sbírky vydané za života Jana Hanče – Události. Do roku 1949 byl redaktorem v družstvu Dílo. Skupina 42 se rozpadla poté, co Ivan Blatný emigroval a někteří členové vstoupili do KSČ. Po únoru 1948 byl Kolář označen za reakcion...

Jiří Šlitr byl český hudební skladatel, instrumentalista , zpěvák, herec, knižní Ilustrátor a výtvarník. Významně ovlivnil českou populární hudbu; na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových scén. Spolu s Jiřím Suchým a Ferdinandem Havlíkem založil roku 1959 divadlo Semafor. Zhudebnil přes 300 písní. Roku 1966 uvedl svůj vlastní recitál Ďábel z Vinohrad a roku 1968 uvedl muzikál Poslední štace. Napsal hudbu k deseti celovečerním filmům, v některých z nich i hrál , Zločin v šantánu ). V letech 1996–2001 vyšlo osm CD Písničky ze Semaforu. Studoval na Gymnáziu v Jilemnici a později přestoupil na Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Spoluzaložil Rychnovský dixieland, hrající v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým; nejvýznamnější je však jeho působení v divadle Semafor. Byl vystudovaný právník , svému právnickému povolání se však nikdy nevěnoval, snad ale proto se mu také občas hezky přezdívalo Doktor klavír . Byl i velmi dobrý kreslíř a grafik. V letech 1949–1951 absolvoval povinnou vojenskou službu v Milovicích. Poslední rok vojenské služby pracoval jako výtvarník Ústředního domu armády. V roce 1957 jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým. Spolu s Jiřím Suchým pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století a zahájila éru divadel malých scén. Jiří Šlitr se ale oficiálně nikdy členem divadla Semafor nestal. Po studiu práv se vedle výtvarné činnosti věnoval hudbě. Skládal písně, vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice . V roce 1959 založil společně s Jiřím Suchým divadlo ...

Bronislava Volková, rodným jménem Bronislava Fischerová je česká spisovatelka a bohemistka žijící ve Spojených státech amerických. Vyrůstala v Praze. Její otec byl strojní inženýr, matka houslová virtuoska. Vystudovala španělštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlova, absolvovala v roce 1968. Na fakultě poté i pracovala. V roce 1974 emigrovala z Československa, spolu s manželem, hispanistou Emilem Volkem. Učila poté na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Marburku. Od roku 1976 žila v USA, učila na Harvardově univerzitě a na University of Virginia. Od roku 1982 působila na Indiana University v Bloomingtonu, kde třicet let vedla obor bohemistiky na katedře slavistiky. V roce 1991 se zde stala profesorkou slavistiky a bohemistiky, rok poté mimořádnou profesorkou komparatistiky, v roce 2005 mimořádnou profesorkou židovských studií. Dnes je emeritní profesorkou. První básně publikovala v angličtině, roku 1981, v oklahomském časopise Nimrod. Poté se vrátila i k češtině, když začal publikovat básně a eseje v exilovém tisku, jako byl mnichovský Obrys, pařížské Svědectví, římské Listy nebo vídeňský Paternoster. Od té doby napsala jedenáct knih poezie, která je obvykle označována za existenciální a metafyzickou. Své knihy tradičně sama ilustruje svými kolážemi. Překlady jejích knih vyšly v jedenácti jazycích, mj. v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině, angličtině a ve slovenštině. V roce 2008 spolu s Clarice Cloutierovou sestavila rozsáhlou antologii české poezie v angličtině Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry. Vedle toho píše lingvistické studie, například Emotive Signs in Language nebo A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature . Je členkou PEN klubu. Věnuje se reiki, a to i jako lektorka.