Josef Kroutvor je český esejista, historik umění, básník a prozaik. Věnuje se zejména dějinám plakátu, umělecké fotografie, designu, architektury a sociologii kultury. Roku 1960 maturoval na střední průmyslové škole strojnické. Poté pracoval jako technolog ve firmě Nářadí. V letech 1961-1967 studoval filozofii, historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho diplomová práce nesla název Jazyk, řeč a existence. Poté pracoval v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků. V roce 1968 získal roční stipendium na univerzitě v Besançonu ve Francii. Roku 1969 se vrátil do Československa a o rok později nastoupil do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, na pozici odborného muzejního pracovníka se specializací na dějiny plakátu. Josefa Kroutvora sledovala StB a vedla na něj svazek nepřátelské osoby. Zprávy o Josefu Kroutvorovi podával StB zaměstnanec Art Centra Zdeněk Zbořil nebo student AVU a aktivní člen KSČ Pavel Brom . V roce 1990 absolvoval studijní pobyt na Institutu pro vědy o člověku ve Vídni. V letech 1990–1992 přednášel dějiny plakátu a reklamy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Fakultě sociálních věd UK. V roce 1993 se stal v Uměleckoprůmyslovém muzeu vedoucím oddělení užité grafiky a fotografie. Roku 2002 obhájil rigorózní práci : K otázce česko-německých vztahů v moderním umění 1890-1945. Roku 2003 odešel do důchodu. Josef Kroutvor začal publikovat koncem 60. let časopisech, které byly po roce 1969 zrušeny . V letech 1969 -1989 přispíval do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba a do exilových Listů a Svědectví. Své eseje vydával doma v samizdatu pod kafkovským pseudonymem "Josef K". Kromě jiných prací mu v roce 1990 vyšla sbírka esejů Potíže s dějinami. Je to první kniha, která se od dob Milana Kundery hlouběji zamýšlí nad problematikou střední Evropy, resp. Československa. Kniha obsahuje čt...

Jiří Sopko je český malíř, grafik a sochař. Matka byla učitelkou a pocházela z Kladna. Vyučovala v Podkarpatské Rusi. Otec byl tamější úředník. Po roce 1945 Podkarpatská Rus připadla Sovětskému svazu, rodina se přestěhovala do poválečného Československa. Nejdříve studoval základní školu na Slovensku, poté krátce navštěvoval keramickou školu v Bechyni. V letech 1956–1960 studoval na Výtvarné škole Václava Hollara, v letech 1960–1966 Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Antonína Pelce. V roce 1987 vstoupil do umělecké skupiny 12/15 Pozdě, ale přece . Od roku 1990 působí na AVU v Praze jako docent, později profesor v atelieru malby. V roku 2002 se stal jejím rektorem na dvě funkční období do roku 2010. Během doby, kdy Jiří Sopko působil na AVU jako vedoucí ateliéru Malba I, prošla tímto ateliérem řada malířů, kteří se následně etablovali na umělecké scéně. Patří mezi ně např.: Filip Černý, Dalibor David, Jaroslav Fritsch, Petr Gruber, Alice Nikitinová, David Pešat, Miroslav Polách, Jan Poupě, Zbyněk Sedlecký, Jakub Sýkora, Robert Šalanda, Jakub Tomáš, Vladimír Véla. Jedná se především o malíře, ale věnuje se i grafice a sochařství. Je zařazován do České grotesky. Jeho obrazy se vyznačují charakteristickou barevností, použitím akrylových barev. Na dílech jsou nahé, nereálné postavy s útlými protáhlými údy, často se opakujícími motivy hlav s výraznými grimasami.