Kdo by již jako dítě nepoznal ještěrku či slepýše – oba tito tvorové patří do skupiny ještěrů, přestože slepýš nemá nohy a tak připomíná spíše hady. Ostatně ještěři i hadi patří spolu s tuatarou čili haterií do společného řádu plazů šupinatých. Jejich pokožka, nikoli nepodobná naší, je obrněna plochými, většinou k povrchu kůže těsně přimknutými rohovitými výrůstky – šupinami. To co na ještěrce i hadovi vidíme, je vždy povrch, složený z různě velkých a rozmanitě utvářených šupin, byť by se k nerozeznání podobal kůži ptáků či savců. Skutečný povrch pokožky šupinatých plazů leží až pod touto ochrannou vrstvou šupin. Nanejvýš ho lze zahlédnout při odchlípnutí šupiny, což se může podařit jen u hadů, kteří mají větší, ploché šupiny, nebo jen u některých ještěrů s podobnými šupinami. Tato pod šupinami chráněná pokožka je stejně citlivá na dotykové, tepelné či zraňující vlivy, jako pokožka naše. Šupiny ještěrů a hadů chrání tyto živočichy před nepřízní prostředí, útoky predátorů a parazitů již od svrchní jury, tedy asi 150 milionů let. A z dnešního počtu jejich druhů a tvarové rozmanitosti můžeme soudit, že je to ochrana nanejvýš praktická. Vždyť ještěrů je nyní známo přes 3000 druhů, hadů přes 2700 druhů. tj. 95 % všech plazích druhů – zbytek do asi 6300 druhů plazů tvoří krokodýli a želvy.

Právě velká rozmanitost druhů ještěrů, fylogeneticky starších sourozenců či předků hadů, mezi nimiž nalezneme více než třímetrové obry – varany, i nejmenšího plaza světa, maličkého gekonka z Panenských ostrovů s délkou pouhých 17 mm, nás nutí rozdělit knihu o nich na několik dílů, z nichž první se šířeji zabývá biologií a chovem těchto plazů a z druhové rozmanitosti jen některými skupinami gekonú. Další díly budou zaměřeny na biologii a chov ostatních gekonů a dalších ještěrů, z druhového spektra potom zahrnou všechny ostatní systematické skupiny ještěrů. První díl ještěrů je i zároveň pilotním svazkem celého seriálu knih i o biologii a chovu terarijních zvířat – za ještěry budou následovat stejně podrobně zpracovaní hadi (nejedovatí a jedovatí) a další skupiny | plazů, obojživelníků, krmení plazů a obojživelníků, technika v teraristice a herpetologii atd. Takové rozsáhlé dílo je možné vytvořit jen spoluprací všech zkušených a pro věc zapálených přírodovědců, hlavně herpetologů, a chovatelů – teraristů. Knihy jsou svým biologickým a zároveň chovatelským zaměřením určeny pro všechny milovníky a chovatele zvířat, zoology, i herpetology, ochránce přírody, učitele i studenty přírodních věd.

Základnou pro jednotlivé části knihy se staly evropské a světové poznatky o šupinatých plazech a zejména ještěrech, publikované či přednesené prakticky do konce roku 1998. K tomu i bylo nutno již s mnohaletým předstihem čerpat vědomosti ze všech dostupných literárních pramenů, našich a zejména zahraničních. Velkou předností dnešní doby proti práci dosavadních autorů byla možnost čerpat nejnovější informace z právě se otevírající a zdokonalující virtuální pokladnice světového vědění – Internetu. Mnoho nových podnětů a užitečných vztahů přinesl také 3. Světový herpetologický kongres, pořádaný v srpnu 1997 v Praze. Jak je patrné i z přehledu použité literatury, hlavní objem informací pochází z České republiky a Německa, dále Francie, Ruska, Slovenska, Velké Británie, USA, ojediněle se objevují práce z jiných zemí.

V přístupu k systematice se kniha chová konzervativně, přidržuje se zažitého systému, i když je nyní podrobován různým kritickým analýzám. Naopak v taxonomii bylo nutné někdy přijmout všechny i zvyklostně nepříjemné změny, o něž u ještěrů, gekony nevyjímaje, není nouze. Na změnu rodového názvu proti zažitému tvaru je vždy v textu upozorněno. Vysvětlení neznámých slov musí čtenář hledat v slovníčku cizích slov.