Václav Vačkář byl český hudební skladatel. Václav Vačkář se narodil 12. srpna 1881 v Dobřejovicích ve středních Čechách. Od dětských let projevoval mimořádné hudební nadání, které začali rozvíjet místní učitelé hudby. Od třinácti let hrál na housle a křídlovku v místní kapele. Studiu na konzervatoři se však nemohl vzhledem k sociálnímu postavení své rodiny věnovat. Proto po ukončení školní docházky nastoupil jako elév k vojenské hudbě. Po tříleté usilovné práci a hudebního vzdělávání byl z vojenské služby propuštěn pro ušní chorobu. Poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku. Od svých devatenácti let působil jako kapelník divadelní společnosti Josefa Faltyse. V roce 1903 nastoupil jako sólista a zástupce kapelníka u městské hudby v chorvatském Šibeniku. O rok později se stal kapelníkem na ostrově Korčula. V Dalmácii se Vačkářovi narodil syn Dalibor, který nejen že zdědil po otci hudební nadání, ale měl již možnost vystudovat konzervatoř . Kvalitní odborná průprava umožnila Daliboru Vačkáři významně se uplatnit jako skladatel filmové, symfonické a komorní hudby. V letech 1908 – 1912 byl Václav Vačkář městským kapelníkem v Boskovicích. Čtyřletý pobyt na Moravě působil velmi blahodárně na jeho hudební tvorbu. Důvěrně se seznámil s lidovou hudbou a písněmi jižní Moravy. Do tohoto šťastného období spadá vznik jeho nejúspěšnějších skladeb, které jsou na repertoáru souborů dodnes. Krátce ještě působil v divadle v Krakově a konečně v roce 1913 se trvale usídlil v Praze. Jako houslista a později jako sólista na trubku působil v České filharmonii. V roce 1919 na výzvu Otakara Ostrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie. Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech Alma a Minuta. Zde dokázal vytvořit vynikající hudební těleso, které ovládalo ten nejnáročnější repertoár. Proto mnozí Pražané chodili do kin převážn...

Dalibor C. Vačkář československý hudební skladatel. Byl synem houslisty, trumpetisty, hudebního skladatele a spisovatele Václava Vačkáře. Matka pocházela z herecké rodiny. Studoval na gymnáziu v Praze na Vinohradech. Po maturitě vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde v letech 1923–1929 studoval hru na housle u G. Reissiga a skladbu u Otakara Šína. Dále pokračoval ve studiu mistrovskou školu, ve hře na housle u Karla Hoffmanna a ve skladbě u Josefa Suka. V dirigování byl žákem Otakara Ostrčila. Zpočátku neměl stálé zaměstnání. Věnoval se koncertní činnost a krátce dirigoval orchestr Tylova divadla v Nuslích. Působil v Orchestru Jaroslava Ježka v Osvobozeném divadle. V letech 1934–1945 byl houslistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Po osvobození se v roce 1945 stal filmovým dramaturgem a scenáristou. Po roce 1947 se věnoval dráze svobodného umělce: hudebního skladatele a spisovatele. Kromě mnoha hudebních děl napsal několik básnických sbírek a divadelních her. Jeho hry se hrály s úspěchem i na scéně Národního divadla. Společně s E. F. Burianem zdramatizoval Strašidlo cantervillské Oscara Wilda. Pro svou různorodou činnost používal řadu pseudonymů. Pro zábavnou a taneční hudbu užíval jmen Pip Faltys, Petr Filip nebo Tomáš Martin. Publikace, scénáře, divadelní hry a pod. psal pod jménem Dalibor C. Faltis, které převzal po své matce. Za svou činnost byl v roce 1966 vyznamenán titulem zasloužilý umělec. Zemřel v Praze 21. října 1984 a je pochován na Vinohradském hřbitově. Nevyhnul se ani komponování dobových masových a pionýrských písní a pochodů.