Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 210 |
Jazyky: | slovensky |
Ilustrátor: | Robert Jančovič, R Jančovič |
Překladatel: | Vincent Šabík |
Edice: | 536. svazek ed. Máj 825x |
Vystaveno: | út 6. prosince 2022 8:59 |
Číslo položky: | 452283 |
Psychologický román švajčiarskeho autora - príbeh technokratického intelektuála, racionalistického pragmatika, ktorého svet sa neúprosne krok za krokom pomaly mení na antickú tragédiu. Hlavný hrdina románu je typ technika, strohého vedca, nepoddávajúceho sa osudovosti, vylučujúceho možnosť náhody v živote človeka, zachovávajúceho priam pohŕdavý postoj k umeleckým hodnotám. Neotrasie ním ani násilná smrť priateľa z mladosti, havária vlastného lietadla v púšti, ani láska dievčiny, z ktorej sa neskôr vykľuje jeho vlastná dcéra, o ktorej nemal dovtedy ani potuchy, ba ani jej nečakaná smrť. Až po nej si technokrat Faber uvedomí vplyv osudu a náhody v živote človeka, nemohúcnosť vedy a exaktného myslenia.
Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem