Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.

Vyštudoval sociológiu na Filozofickej fakulte Univerzity J. A. Komenského v Bratislave. Do r. 1990 pracoval v Slovenskej akadémii vied, kde sa zaoberal otázkami metodológie prognózovania. Pôsobil tam ako zodpovedný riešiteľ projektu \"Prognóza vedy v SR do r. 2 010\", a spoluriešiteľ projektu \"Súhrnná prognóza rozvoja SR do roku 2010\". V r. 1991-1992 zastával funkciu zástupcu riaditeľa Ústavu pre sociálne analýzy Univerzity J. A. Komenského v Bratislave. V r. 1992 nastúpil do Institutu sociologických studií UK FSV v Prahe, kde prednáša problematiku sociológie sociálnych problémov, elít a občianskej spoločnosti. Od r. 2001 pracuje ako výskumník v Centre pre sociální a ekonomické strategie UK FSV. Zameriava sa hlavne na výskum dobrovoľníctva, občianskej spoločnosti, vzájomných vzťahov českých elít a verejnosti a role týchto aktérov v procesoch modernizácie. Dlhodobo sa tiež venuje skúmaniu mimovládneho sektora a sociálneho problému korupcie. Aktuálne pôsobí ako učiteľ a výskumník na Ústave európskych štúdií a medzinárodných vzťahov, FSEV UK Bratislave, kde vedie kurz „Participácia a premeny organizovanej občianskej spoločnosti v postkomunistickej strednej Európe“. Je autorom a spoluautorom 17 monografií, 25 časopiseckých článkov a 50 kapitol v monografických publikáciích. Vo svojej akademickej kariére sa podieľal na úspešnej realizácii troch desiatok výskumných projektov väčšinou v roli hlavného riešiteľa.