Příběh se odehrává ve 20. letech minulého století. Vypráví ho hlavní hrdina Emil, který vzpomíná na své 2 roky dospívání v malé šumavské vesničce Staré Hrady.

Když třináctiletý Emil těžce onemocněl, jeho otec mu zavolal starého doktora Hanzelína, na kterého nedal dopustit, i přes protesty Emilovy matky, která nemohla vystát jeho hrubé venkovské chování a svérázné způsoby léčby. Když se Emil uzdravil, doktor Hanzelín navrhl, že by k němu mohl Emil docházet na pravidelné kontroly a poznal tak venkovský život, aby nebyl tak zhýčkaný a každou chvíli nemocný.

Doktor Hanzelín byl vdovec a měl pět dcer. Heleně bylo 34, Lídě 32, Marii 31, Doře 20 a Emě 14 let. Po ovdovění vytvořil ve své ordinaci turnus – kotouč rozdělený nejdřív na 3 části, až dospěla Dora rozdělil ho na 4 části. V každé části byla napsána první dvě písmena jmen starších sester, a jak se jím otáčelo, kryla se s písmeny O jako ordinace, K jako kuchyně, P jako pole a S jako stáj a připadla tak každý den na každou jiná služba. Ze složeniny těchto zkratek vzniklo HeLiMaDo a v městečku jim nikdo neřekl jinak než helmadony. Příslušnost k turnu byla ve městečku považována za největší směšnost a pokaždé, když byla některá z helmadon někde viděna, byla to příležitost k pomluvám. Ale když vychodila školu Ema, překvapivě nebyla do turnu zařazena. Lidé ve městě tvrdili, že Hanzelín neuměl rozdělit kruh na pět stejných dílů. Ema byla hýčkána jako malá slečinka a nikoho ani nenapadlo, že by měla někdy pracovat. Ani sestry se nikdy nezlobily, že ony musí pracovat a Ema ne.

Emil se brzy uzdravil, ale na návštěvy u Hanzelínů si už tak zvyknul, že k nim chodil každý den. Jednak si oblíbil starého doktora tak, že ho měl radši než svého otce, a taky se zamiloval do Dory. Ona se mu však jenom vysmívala a nebrala o na vědomí. Když jí ale začal vyprávět o svém strýci námořníkovi, Dora se úplně proměnila a chtěla, aby ji Emil naučil francouzsky. A tak se k jeho velké radosti začali tajně scházet v sadě, kde ji učil, protože Hanzelín neuznával vzdělání žen.

Emil se scházel s Dorou a považoval to za velké štěstí, až jednou do Starých Hradů přijel kouzelník. Doru jeho vystoupení úplně uchvátilo, snila o dálkách a jeho volnosti. Když kouzelníkova žena onemocněla a krátce na to zemřela, začala se s ním Dora potají scházet a posílat si psaníčka, která Doře nic netušící Emil oddaně nosil. Kouzelník Doru tajně naučil všechna kouzla, aby mu mohla dělat pomocnici. A když byl Hanzelín s ostatními dcerami v biografu, utekla s ním pryč. Chtěla poznat dálky a něco jiného než otcův jednotvárný přísný svět.

Emil z toho byl nešťastný a kladl si to za vinu, protože pro Doru nosil psaníčka. Bál se to Hanzelínovi říct, protože si ho oblíbil a bál se, že by mu neodpustil, že k němu nebyl upřímný a neřekl to. Nakonec ho otec přemluvil, že musí být čestný a přiznat se. Hanzelín mu sice odpustil, ale cítil, že k němu už nemá důvěru, a tak byl docela rád, když mu otec řekl, že dostal vytoužené místo v Jíčíně, kde měl po prázdninách nastoupit na gymnázium. Bylo mu sice líto, že opouští tak krásné městečko a nechává v něm vzpomínky na své krásné dětství, ale bez Dory už to tam nebude stejné jako dřív.

Místo Dory musela nastoupit do turnu Ema, nezvyklá na práci a její drobná, křehká postava těžkou dřinu špatně snášela. A protože Dora utekla, potrestal Hanzelín Sebe – jeho miláček Ema byla zbavena volnosti, už s ním nebude moct jezdit za pacienty. A svalil tím i větší vinu na Doru, která myslela jen na sebe, zbavila se povinností, které za ní teď musela převzít Ema.
Emil se do Starých Hradů nikdy nevrátil, i když se mu po nich i po Hanzelínově rodině stýskalo. Věděl, že už by tam nebylo tak hezky jako v dobách, kdy byl ještě mladým chlapcem, a chtěl si ponechat krásné chlapecké vzpomínky takové, jaké si je pamatoval z oné šťastné doby, kdy tam ještě byla Dora.

Jako dospělý muž Emil jednou na Karlově náměstí v Praze zahlédl na pouti starou, vyhublou a strhanou ženu s kouzelníkem, ale nešel k ní. Možná ze strachu, že je to skutečně Dora... Dora, která se ve světě zklamala a místo tajemných dálek jí život s kouzelníkem nabídnul jenom toulání od vesnice k vesnici, chudobu a hlad.