Problémy základních východisek a principů vědeckého poznání, filosofické interpretace vědeckých teorií a pojmů, vztahu speciálních věd a filosofie jsou neustále živě diskutovány v současné filosofii vědy. Práce, kterou autor čtenáři předkládá, se soustřeďuje k otázce, jak tato problematika souvisí s pojetím základních filosofických pojmů - existence, reality a matérie, ať už se objevuje jako problém empirického významu v současné západní empirické filosofii anebo problém matérie a objektivní reality v dialektickém materialismu.

Autor analyzuje vývoj těchto základních pojmů v tradičních filosofických ontologiích a filosofických směrech novodobé filosofie. Práce seznamuje čtenáře především se základními myšlenkami moderní empirické filosofie:
logického pozitivismu a neorealismu. Vyúsťuje v analýzu sémantického realismu, který se snaží spojit úsilí o nalezení kritéria empirického významu vědeckých vět a pojmů s realistickým předpokladem objektivní, na nás nezávislé reality, a obohacuje filosofické úvahy o sémantickou dimenzi analýzy jazyka a jeho logiky.

Rozbor výsledků realistického proudu v současné západní filosofii staví se vší naléhavostí otázku, čím se pojem reality empirického realismu liší od pojmu matérie v marxistické filosofii.

Autor konfrontuje pojem matérie s vývojem vědeckého poznání a dochází k závěru, že v současné filosofii je neudržitelné pojetí matérie jako substance. Moderní věda tradiční pojem substance plně relativizuje a mění jej v gnoseologický pojem charakterizující dosahování hlubších a obecnějších úrovní vědeckého poznání světa.

Práce navazuje na Leninovo vymezení pojmu matérie jako objektivní reality, srovnává jej s pojmem reality v současném realismu a pokouší se o nalezení styčných míst obou filosofických koncepcí světa.

Autor se zabývá rovněž problémem tradiční materialistické teze o "jednotě světa v jeho materiálnosti" a dochází k závěru, že současné pojetí jednoty světa, na rozdíl od staré spekulativní ontologie, není možno formulovat mimo kontext speciálně vědeckého poznání. Problém jednoty světa se stává problémem vzájemného vztahu jednotlivých věd, otázkou jejich redukce a unifikace a otázkou jednotné explanace světa.

Tendence k explanační redukci ve vědách - ve smyslu vytváření stále obecnějších teorií umožňujících vysvětlit širší okruh jevů - je i základem pro formulaci principu monismu jako obecné filosofické explanace světa a pojmu matérie jako základního pojmu této univerzální explanace.