Detektivní román s politickou zápletkou z období normalizace a její historickou paralelou.

Román o 38 číslovaných kapitolách je uvozen motem z Evangelia sv. Matouše a podle připojené datace byl dopsán r. 1975. Děj vypráví v 1. osobě hlavní postava díla, pražský taxikář, bývalý politický vězeň a novinář Pražského jara, Radim Jelínek. Za záhadných okolností je nalezen mrtev jeden z členů volného společenství lidí perzekvovaných režimem po srpnu 1968. Minulost mrtvého vede některé z aktérů k domněnce, že pachatelem je Státní bezpečnost, mstící se mu tak za kdysi dávno sepsaný článek o zapomenuté epizodě z prusko-rakouské války r. 1866, který bylo možno v posrpnovém kontextu aktualizovaně chápat jako odsouzení kolaborantství a zrady národní věci. Hlavní hrdina se pokouší sám pro sebe případ vyřešit, a proto zároveň rekonstruuje zmíněnou historickou událost. Po obtížných pramenných studiích dochází k závěru, že článek mrtvého přítele neodpovídá historické skutečnosti, která byla složitější, a že právě proto mohl být dezinterpretován a dobově propagandisticky využit. Nová fakta, která Radim Jelínek přináší a vykládá, neumožňují z dané látky vyvodit falešný mýtus statečného a riskujícího vlastenectví na jedné straně a zbabělé kolaborace na straně druhé. Některým jeho přátelům se však takový výklad událostí z r. 1866 jeví jako napomáhání represivnímu normalizačnímu režimu. Podobně ani vyřešení okolností tragické smrti Lubora Stárka nezapadá do apriorního scénáře, který si v debatách komunita novodobých vyděděnců na základě známých zkušeností, v tomto případě ovšem neopodstatněných, vytvořila. Radim se většině z nich začíná jevit jako bezohledný zrádce s nízkými pohnutkami. To jej dovádí do osobnostní krize, která dostupuje vrcholu v okamžiku, kdy ho opouští žena, poněvadž dále není schopna snášet psychickou zátěž plynoucí ze společného soužití s člověkem z novodobého společenského ghetta.

Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková, obálku s použitím obrazu Lídy Brychtové navrhla Barbora Munzarová.