Leo Strauss byl vlivný americký politický filosof židovského původu, konzervativní kritik moderní filosofie. Strauss se narodil v konzervativní židovské rodině, po maturitě v Marburgu roku 1918 studoval filosofii a matematiku v Hamburku a po promoci roku 1921 pokračoval ve studiích ve Freiburgu a v Marburgu, mimo jiné u Edmunda Husserla a Martin Heideggera. Zde se spřátelil s Hansem-Georgem Gadamerem, Hansem Jonasem a Karlem Löwithem. V letech 1925-1932 vyučoval na Vysoké škole pro studium židovství v Berlíně, kde přednášel především o Spinozovi a Mosesi Mendelssohnovi. Zde se také seznámil se s Hannou Arendtovou, Walterem Benjaminem a Geršomem Scholemem. Na stipendijním pobytu v Paříži se seznámil s Alexandrem Kojevem a Alexandrem Koyrém. Po krátkém pobytu v Cambridge nastoupil roku 1938 na New School for Social Research v New Yorku a v letech 1949-1968 byl profesorem politické filosofie na Chicagské univerzitě. Roku 1950 odmítl nabídku nastoupit po Martinu Buberovi na Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, přednášel tam však v letech 1954-1955 jako host. Po roce 1968 žil jako emeritus v Annapolis ve státě Maryland. Straussovo rozsáhlé dílo zahrnuje asi 160 publikací, z toho 30 knih. V první fázi svého života se věnoval hlavně židovským otázkám, napsal knihu o Spinozově kritice náboženství , vyrovnával se kriticky s teoriemi Karl Jasperse, Carl Schmitta a Maxe Webera a publikoval knihu o „Hobbesově politické vědě“ . Rokem 1935 začíná jeho kritika moderny, opřená o středověkou židovskou tradici, hlavně o Maimonida. Po příchodu do USA se plně věnoval politické vědě, napsal knihu „O tyranii“ , „Přirozené právo a dějiny“ a „Myšlenky o Machiavellim“ . V té době si již vydobyl obecné uznání a jeho knihy „Co je politická filosofie“ a „Dějiny politické filosofie“ se staly kánonickými díly americké politické filosofie. V posledním období se věnoval hl...