Vladimír List byl český elektrotechnický inženýr a vysokoškolský pedagog. Zasloužil se o elektrifikaci Československa a o zavedení československých technických norem. Vladimír List se narodil v rodině pražského poštovního úředníka. Vystudoval akademické gymnázium. Zajímala ho sociologie, ale také matematika, fyzika a deskriptivní geometrie. Po maturitě v roce 1895 začal studovat práva, kde však nebyl spokojen s úrovní studia. Přešel proto na pražskou techniku nejprve na obor strojírenství, pak na elektrotechniku. Studium úspěšně dokončil v roce 1899. Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké školy technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství . Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který...

František Faltus byl konstruktér a znalec v oboru ocelových konstrukcí, mostů a svařování, zakládající člen Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce , člen korespondent ČSAV. Narodil se ve Vídni v české rodině 5. ledna 1901. Po studiu na Vysoké škole technické ve Vídni nastoupil v roce 1923 do mostárny Waagner-Biro ve Vídni, kde působil tři roky a mj. se podílel na návrhu ocelového mostu přes Dunajský kanál ve Vídni. V roce 1926 obhájil dizertační práci s názvem Příspěvek k řešení staticky neurčitých konstrukcí. Od 1. března 1926 působil ve Škodových závodech v Plzni. Proslul zde projekty mostních konstrukcí, které přinášely do té doby novinku – technologii svařování. Podle jeho návrhu vznikl v roce 1931 celosvařovaný příhradový ocelový most v areálu Škodovky, největší ve své době, a v roce 1933 silniční most přes Radbuzu v Plzni . Od roku 1945 působil jako profesor na ČVUT v Praze na Vysoké škole inženýrského stavitelství. Spoluobnovil První ústav mostního stavitelství, později Ústav ocelových konstrukcí a katedra ocelových konstrukcí. Působil jako vedoucí Katedry ocelových konstrukcí v letech 1946–1970, zavedl strukturovanou výuku. Zemřel v Praze 6. října 1989. František Faltus se podílel na vzniku mnoha konstrukcí ať již jako autor, spoluautor či jako konzultant.

Narozen 13. 10. 1901 v Novém Městě na Moravě, zemřel 25. 10. 1975 v Šumperku. Profesor elektrotechniky, od roku 1945 působil na Slovensku. Publikoval v oblasti elektrotechniky, o elektrických strojích, byl redaktorem odborných časopisů z oboru a také autorem několika prací na téma vědecké práce a odborného publikování.