Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 552 |
Jazyky: | česky |
Překladatel: | Jaroslav Hulák, Ludmila Dušková, Zdenka Bergrová, Ervína Moisejenková |
Edice: | Knihovna klasiků. 312x, 1. svazek ed. Spisy Fjodora Michajloviče Dostojevského 2x, Knihovna klasiků. Spisy Fjodora Michajloviče Dostojevského 0x |
Vydání: | 1. vyd |
ISBN: | 56/VIII-15 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 5 000 ks |
Poznámka: | obálka František Muzika |
Vystaveno: | čt 24. června 2021 16:12 |
Číslo položky: | 199210 |
Už v prvních prózách mladého Dostojevského z let 1846-1848 jsou uloženy -alespoň v prvním náznaku - všechny výrazné vlastnosti jeho umění a hlavní znaky jeho pozdějšího vývoje. Navázání na Gogola, na novou tradici v ruské literatuře, je tu nejpatrnější nejen ve výběru námětů a prostředí, ale i uměleckých postupů, zvláště satirických. Stejně jako Gogol objevuje Dostojevskij pro literaturu opomíjený svět „ponížených a uražených“, poloproletarisovaných úředníčků a obyvatel petrohradských sklepů a podkroví. Postavy Dostojevského však mnohem častěji podléhají prostředí a stávají se z nich nemocní blouznivci, někteří končí i v šílenství. Zvýšená chorobná citlivost uvolňuje v nich často zlé instinkty, ale ještě častěji živý cit a soucit s cizím osudem. Na této nové formě křesťanské lásky také staví pozdější Dostojevskij. Mladé prózy jsou tedy pro pochopení jeho tvorby důležité a podávají nám autora ne sice ještě hotového, ale už ostře vyhraněného - od sociálně zabarveného realismu Chudých lidí až k mysticky vzrušenému stylu Bytné.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem