Radovan Kuchař byl český horolezec, který v 50. a 60. letech 20. století patřil mezi světovou špičku. Začal lézt ve 40. letech 20. století na Hruboskalsku. Po roce 1945 poprvé navštívil Vysoké Tatry. Kromě velkého množství výstupů na pískovcových věžích v Českém ráji a v rámci přípravy na velehory také ve Vysokých Tatrách, kde se podílel na zimním přechodu hlavního hřebene, uskutečnil hodnotné výstupy v Alpách, pověstnými stěnami, jako severní stěna Grands Charmoz , západní a severní stěna Petit Dru , "Hruška" ve východní stěně Mont Blancu a Walkerův pilíř Grandes Jorasses, severní stěny Matterhornu, Eigeru a Cimy Grande . Jeho výstup na Eiger severní stěnou velice krásným způsobem ztvárnil v jedné ze svých povídek Ota Pavel. Významné výstupy a prvovýstupy vykonal také na Kavkaze – první opakování Chergianiho cesty na Donguz Orun s novou variantou a první opakování výstupu na Nakra Tau doplnil prvovýstup na tento vrchol: Severní stěna středem . Vynikajícího výkonu dosáhl s Oldřichem Kopalem na pětitisícovce Dychtau. Abalakovovu cestu, kterou lezl tým Vitalije Abalakova týden, zdolali jen s jedním bivakem. V roce 1965 se účastnil 1. československé expedice do Hindúkuše korunované prvovýstupem na šestitisícovou Uparisínu. Mezi jeho nejčastější lezecké partnery patřili Karel Cerman, Oldřich Kopal, v Alpách také Zdeno Zibrín ze Slovenska. O svých výstupech napsal knihu 10 velkých stěn. Po pádu v roce 1966 na věži Barberina v Příhrazech v Českém ráji utrpěl špatně léčitelný úraz kotníku . Tím bylo ukončeno období jeho špičkových výstupů. Mezi jeho následující „horolezecké“ počiny patří ještě vyvěšení černého praporu na obtížně přístupnou věž Liberecké radnice po invazi vojsk Varšavské smlouvy , tím bylo ukončeno období jeho výjezdů za hranice socialistických zemí. Za komunistického Českos...