Jozef Lettrich byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu, jejímž byl předsedou. Po roce 1948 působil jako exilový politik. Studoval na gymnáziu v Turčianském Svätém Martinu a na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V meziválečném období se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu . Za druhé světové války provozoval advokátní praxi v Bratislavě a podílel se na odboji. V roce 1943 ze zapojil do porad mezi předáky komunistického a nekomunistického odboje a byl signatářem takzvané Vánoční dohody. Byl členem povstalecké Slovenské národní rady během Slovenského národního povstání a zasedal v jejím předsednictvu. Lettrichovi byl udělen Řád Slovenského národního povstání. V povstaleckém 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců byl o září do října 1944 pověřencem školství . V roce 1944 se podílel na vzniku Demokratické strany spojením různých nesocialistických proudů slovenského odboje. Na sjednocovacím sjezdu 17. září 1944 byl zvolen místopředsedou strany. Ve funkci byl potvrzen na sjezdu v dubnu 1945. Po válce patřil mezi nejvýznamnější slovenské politiky. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. V červnu 1945 se politicky utkal s Jánem Ursínym o post předsedy Demokratické strany a 1. sjezd DS v červenci 1945 ho skutečně zvolil do čela strany. Ve funkci zůstal až do zániku strany v roce 1948. Po podepsání takzvané aprílové dohody na jaře 1946, kterou Demokratická strana vyšla programově i personálně vstříc katolickému politickému táboru a kterou Lettrich inicioval , se stal členem u...