Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 209 |
Jazyky: | česky |
Vydání: | 2., opr. vyd |
ISBN: | 978-80-87057-11-7 (váz.) |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | po 18. října 2021 12:38 |
Číslo položky: | 231635 |
Do r. 1526 jsou české dějiny volně propojeny s dějinami středoevropského regionu spolu s dějinami uherskými a dějinami alpských zemí. Po nástupu Habsburků na český trůn jsou dějiny monarchie prezentovány jako celek. Periodizace vychází z tzv. "životních cyklů" a blíží se periodizaci dějiny umění - doba gotická, renesanční a protireformační, doba osvícenství a revoluce. Porevoluční období nazývá Pekař "dobou císaře a krále Františka Josefa I.". Jednotlivá období jsou uvedena obecnou charakteristikou, následuje přehled politických, sociálních, hospodářských a kulturních dějin. Značná pozornost je věnována společenskému postavení církve a správním dějinám. Vše je zasazeno do širšího kontextu evropských dějin. Dějiny monarchie nahlíží autor jako souběžné dějiny českého (slovanského) a německého živlu a výsledek prolínání i střetávání zájmů obou národů.
Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem