Ludvík David je český právník, od 7. srpna 2013 soudce Ústavního soudu České republiky, dříve soudce Nejvyššího soudu. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde stále externě vyučuje občanské právo. Původně pracoval jako podnikový právník, v letech 1985–1993 byl advokátem, poté se stal soudcem. Začínal na Městském soudu v Brně, v letech 2000–2002 působil u Krajského soudu v Brně a poté se stal soudcem Nejvyššího soudu, kde byl členem občanskoprávního a obchodního kolegia. V květnu 2013 prezident Miloš Zeman oznámil, že jej hodlá jmenovat soudcem Ústavního soudu, k čemuž v červnu získal souhlas Senátu. Do funkce ústavního soudce byl David jmenován 7. srpna. Ludvík David se ještě jako předseda tříčlenného senátu č. 28 Nejvyššího soudu podílel na zaujetí právního názoru, že „dohoda“ může pro účely rozhodnutí, v jakém poměru ponesou vlastníci bytových jednotek náklady spojené se správou domu a pozemku, znamenat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, které bylo přijato většinou hlasů. Podle tohoto závěru, k němuž se přiklonil také senát č. 22 a potvrdil jej navíc Ústavní soud, tedy nebyla dohoda ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nutně jednomyslnou, většina mohla přehlasovat menšinu. Tato judikatura, která mj. šla proti znění § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, ale vzbudila nesouhlasné reakce laické veřejnosti. Proti ní rozhodnul např. Vrchní soud v Olomouci a nakonec byla překonána rozhodnutím velkého senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu, podle něhož je dohoda vždy „souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek“.