Dominik Pecka
Člověk a technika

1969 | Nakladatelství Vyšehrad

Filosof a teolog se zamýšlí nad zjevem techniky v moderní době, nad jejím poměrem ke společnosti a nad jejím nebezpečím. Vyrovnává se s nejčastějšími výtkami, které technice vyčítají, že člověka mechanizuje, znešvařuje svět, způsobuje nezaměstnanost a je příčinou válek. Na základě hluboké znalosti člověka minulosti i s…oučasnosti opodstatňuje vztah techniky a etiky a určuje náboženský smysl technického uchopení světa. Filosof a teolog se zamýšlí nad zjevem techniky v moderní době, nad jejím poměrem ke společnosti a nad jejím nebezpečím. Vyrovnává se s nejčastějšími výtkami, které technice vyčítají, že člověka mecha…nizuje, znešvařuje svět, způsobuje nezaměstnanost a je příčinou válek. Na základě hluboké znalosti člověka minulosti i současnosti opodstatňuje vztah techniky a etiky a určuje náboženský smysl technického uchopení světa.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	63
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Orientace
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 5. 2026 15:48
Číslo položky:	1735622

O autorovi

Dominik Pecka

Dominik Pecka byl český římskokatolický kněz , od roku 1926 gymnaziální profesor, autor řady studií z oblasti sociologie, antropologie a teologie. Byl také činný v oblasti krásné literatury a působil jako redaktor časopisů Úsvit a Jitro. Byl perzekvován komunistickým režimem . Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově , poté v kněžském semináři v Brně . Maturoval v roce 1914 na gymnáziu na Starém Brně. Po maturitě pokračoval ve studiu v kněžském semináři v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po svěcení působil v letech 1918 až 1926 postupně jako kaplan v Tuřanech, Loděnicích a Zábrdovicích. Na doporučení představených se rozhodl pro pedagogickou službu. V roce 1926 získal po složení předepsaných zkoušek profesorskou způsobilost pro gymnázia. Vyučoval náboženství, filosofii, němčinu a francouzštinu. Jeho působištěm bylo v letech 1926 až 1941 české gymnázium v Jihlavě. Po jeho zrušení učil na gymnáziu v Brně – Králově Poli a v Brně-Husovicích . V letech 1949–1950 působil také jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. V květnu 1954 byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody. Po propuštění na amnestii v květnu 1955 se vrátil do Brna, kde pak působil jako zpovědník Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. V roce 1958 byl však znovu zatčen a pro „maření dozoru nad církvemi“ odsouzen na čtrnáct měsíců vězení. Po propuštění v únoru 1960 odešel do brněnského kapucínského kláštera. V roce 1969 byl částečně rehabilitován; téhož roku mu Cyrilometodějská teologická fakulta udělila čestný doktorát. Poslední rok života prožil v kněžském domově v Moravci.

Více od autora