Narodil se 19. října 1923 v dnes již zaniklé obci Podol u města Mšené-lázně. Od roku 1940 psal básně, intenzivně začal fotografovat. Stýkal se s avantgardou z Bubenské ulici č. 39 v Praze na Letné, kde také krátce bydlel. Po válce začal studovat obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, ale ještě během studií byl na doporučení Josefa Sudka přijatý jako řádný člen uměleckého spolku Mánes. Tím začala jeho profesionální dráha fotografa. Několik let byl zaměstnaný jako fotograf-žurnalista v časopisu Květy, později jako výtvarný fotograf v magazínu Plamen. Od 60. let pracoval jako volný fotograf ve svobodném povolání, kde setrval až do konce života. Vystavoval samostatně, na svazových přehlídkách i mezinárodních salonech v Berlíně, Moskvě, Kodani, Paříži, Bruselu, Bělehradě, Mexiku-City aj. Byl nositelem čestného titulu Excellence FIAP. Zemřel 9. prosince 1992 v Praze.

Josef Kořínek byl český středoškolský profesor a klasický filolog. Přes třicet let vyučoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Byl autorem latinské mluvnice a cvičebnice řečtiny. Připravil kritické vydání Alexandreidy, Rukopisu královédvorského a zelenohorského i prací Komenského. V jeho díle pokračoval jeho syn Josef Kořínek mladší . Narodil se 27. května 1829 v Trojovicích na Chrudimsku v chudé rodině. Po absolvování piaristického gymnázia v Litomyšli odešel roku 1851 do Prahy, kde tři roky studoval na univerzitě klasickou filologii; k jeho učitelům patřili Georg Curtius, František Ladislav Čelakovský a Jan Pravoslav Koubek. Z Prahy odjel roku 1854 do Banské Bystrice, kde se stal nejprve suplentem, později profesorem na gymnáziu. Chtěl se ale vrátit do Čech. Na vlastní žádost byl v roce 1857 přeložen na gymnázium do Jindřichova Hradce, kde působil 34 let . Byl velmi aktivní, vedle klasických jazyků vyučoval i češtinu a francouzštinu a ve volném čase literárně tvořil. Svými pedagogickými výsledky, pílí, svědomitostí a literární tvorbou si získal respekt kolegů, studentů i odborné veřejnosti. Od biskupa Jirsíka dostal nabídku, stát se ředitelem nově zřizovaného budějovického gymnázia, nakonec ji ale nepřijal. Roku 1890 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění. Byl rovněž členem Svatoboru. V roce 1891 odešel do důchodu; při té příležitosti byl oceněn rytířským křížem řádu Františka Josefa. Po léčebném pobytu v Piešťanech se přestěhoval na Královské Vinohrady. Eliška Krásnohorská mu nabídla místo ředitele v dívčím gymnáziu „Minerva“, kvůli špatnému zdravotnímu stavu ale musel odmítnout. Zemřel 14. srpna 1892, pohřben byl v Jindřichově Hradci. Hlavním literárním dílem Josefa Kořínka byla Latinská mluvnice , učebnice pro nižší a střední třídy gymnázií. Používala se na všech gymnáziích v Čechách...