Karel Handzel, též Karel Rafael Handzel byl autorem povídek a črt z ostravského prostředí překladatel ze slovanských literatur a novinář. Narodil se v rodině horníka Adalberta Handzela a jeho manželky Karoliny, rozené Mokrošové. Byl nejstarší ze sedmi dětí. Vystudoval gymnázium v Ostravě, poté češtinu a němčinu na FF UK v Praze; studia nedokončil a začal pracovat jako novinář a překladatel. V době 1. světové války bojoval v Haliči, kde byl raněn. Byl zatčen jako politicky podezřelý, roku 1916 odsouzen a degradován. Poté byl znovu poslán na frontu, nejprve na haličskou pak na italskou. Po vzniku samostatného Československa začal spolupracovat s týdeníkem Velká Ostrava a sociálně demokratickým listem Duch času. Dne 4. prosince 1921 se v Brně oženil s Eliškou Stoklasovou. Manželství bylo v červnu 1922 rozvedeno od stolu a lože a po necelém roce trvání rozloučeno v září 1922. Od roku 1923 působil jako redaktor vládního listu Československá republika, kam psal soudničky, fejetony a sloupky. Od roku 1938 pracoval v ČTK, po 2. světové válce v tiskovém oddělení ministerstva informací. Zemřel v Praze, místo pohřbu prozatím nezjištěno. Těžiště Handzelovy beletristické tvorby leží v povídkách z ostravského a hornického prostředí . Do jeho tvorby se promítla především skutečnost, že byl členem umělecké obce Koliba, která hlásala příklon ke slovanskému Východu, k tradici Velké Moravy, k lidovému umění a filozofii. Handzel sbíral, literárně stylizoval a posléze vydával pohádky, pověsti, pořekadla, přísloví; stal se také jedním z prvních sběratelů hornického folklóru. Působil také jako překladatel; překládal z polštiny, ukrajinštiny, běloruštiny, slovinštiny a bulharštiny. Své příspěvky uveřejňoval v časopisech Světozor, Zlatá Praha a dalších. Na pokračování vydal roce 1922 v ostravském deníku Duch času „filmový románek“ Ondruš a Heda, inspirovaný příběhy zbojníka Ondráše....