Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 282, [16] il |
Jazyky: | česky |
Edice: | 74. svazek ed. Archiv 76x |
Vydání: | Archiv (74.) |
ISBN: | 80-204-0580-1 (váz.) |
Vydáno v: | Praha |
Poznámka: | obálka Václav Kučera |
Vystaveno: | st 18. května 2022 10:35 |
Číslo položky: | 333737 |
V této poutavě napsané publikaci mají čtenáři poprvé možnost seznámit se s dramatickými osudy československého dobrovolnického vojska na všech frontách, kde čs. legie bojovaly – v Rusku, Itálii i ve Francii. Rozhodující částí legionářských jednotek se stali někdejší příslušníci rakouskou uherské armády, čeští a slovenští vojáci, kteří byli zajati v Rusku, Srbsku a Itálii. Kniha se soustřeďuje i na složitý duchovní přerod těchto lidí, kteří poznali hrůzy války, a přesto se odhodlali jít znovu dobrovolně na frontu. Autoři popisují proces formování národně-revolučního vojska od malých jednotek prvních nadšenců až k vybudování téměř stotisícové armády, jejíž účast ve válce se stala jedním z hlavních předpokladů vzniku samostatného Československa. Nechybí ani vylíčení obdivuhodné sibiřské anabáze ruských legií a účasti legionářů z Francie a Itálie v bojích o Slovensko.
Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem