Bohuslav Ilek byl český vysokoškolský učitel, rusista, literární vědec a překladatel z ruštiny. Platí za zakladatele olomoucké rusistiky. Bohuslav Ilek se narodil roku 1902 v obci Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem, Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích začal roku 1922 studovat slovanskou filologii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také roku 1946 získal doktorát. Od roku 1927 Bohuslav Ilek vyučoval češtinu, ruštinu a polštinu na obchodní akademii v Olomouci, v letech 1946–1955 přednášel ruský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1951 habilitoval pro obor ruské a sovětské literatury a v roce 1955 se stal profesorem. Již od roku 1953 působil Bohuslav Ilek také v Praze, zpočátku na Vysoké škole ruského jazyka a literatury. Roku 1960 se stal ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v této funkci působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Bohuslav Ilek patřil k zakladatelům novodobé české rusistické medievalistiky, zejména svou habilitační prací Život protopopa Avvakuma. Studie o stylu. Překládal středověkou a klasickou ruskou i sovětskou prózu a postupně se stále více zabýval teorií překladu, který chápal jako komplexní jev jazykový, literární, ideologický a společenskohistorický.

Autorka slovníků.

Karel Horálek byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně, v letech 1935–1939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii, poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent. V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého. V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy. Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty , vedoucím katedry slavistiky .V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV, od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku. Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia. V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník a Česko-rus...