Karel Hieke byl přední český dendrolog a zahradník, autor desítek publikací o zahradnictví a dendrologii. Vyučil se zahradníkem v Městském zahradnictví ve Znojmě, poté přijat na Vyšší ovocnicko-vinařskou zahradnickou školu v Lednici na Moravě, kterou dokončil v roce 1952, načež začal studovat obor zahradnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně. Od třetího ročníku VŠZ studoval v Lednici. V roce 1957 se stal zahradnickým inženýrem.  Po studiích pracoval ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, kde byl koordinátorem mnoha výzkumných úkolů, členem redakčních rad a odborných časopisů, edičních komisí a domácích i zahraničních odborných společností. Byl odborníkem v oboru pěstování stálezelených pěnišníků. Napsal řadu vědeckých i populárních článků pro domácí a zahraniční časopisy. V roce 1974 se stal spoluzakladatelem Dendrologické zahrady ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích.   Jako zahradní architekt byl výhradním autorem projektů sadových úprav města Krásné Lípy. Šlo především o úpravy intravilánu města. V roce 2005 byla provedena úprava zeleně na městském hřbitově podle jeho projektu.

Miroslav Pinc byl český ilustrátor knih z oblasti botaniky, resp. dendrologie. Během života publikoval své perokresby ve více než dvou stovkách knih. V roce 1981 byla Ing. Pincovi udělena Výroční nakladatelská cena Státního zemědělského nakladatelství za ilustraci knihy Karel Hieke – Pokojové rostliny. Mezi jeho první práce patří Sadovnická dendrologie od autorů Ing. Václava Hurycha a Ing. Ernesta Mikuláše. Z dalších českých titulů lze jmenovat např. M. Wolf a kol.: Květinářství, V. Hurych: Sadovnictví – okrasné dřeviny pro zahrady a parky, B. Wágner: Sadovnická tvorba, Č. Böhm: Okrasná zahrada, F. Mareček: Zahradnický slovník, Zákrejs: Pěstujeme orchideje, M. Součková: Pnoucí dřeviny na zahradě i v bytě aj.

Vladimír Hyhlík, fotograf - nar. 12. 8. 1925 v Banské Bystrici. Přes čtyřicet let se profesionálně věnuje fotografické dokumentaci památek. Studoval fotografické oddělení Grafické školy v Praze u profesorů J. Ehma, .1. Funkeho a R. Skopce. Poté absolvoval mistrovskou školu fotografickou při Státní grafické škole u prof. Ehma a Drtikola. V roce 1946 nastoupil jako fotograf u Státního fotoměřického ústavu, který se v r. 1953 stal součásti Státní památkové správy a v r. 1958 Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde až do odchodu na důchod vedl fotografický ateliér Svými fotografiemi vybavil slovky odborných a populárních článků řady uménovedných časopisů, desítky brožur o hradech, zámcích a historických městech a pořídil tisíce snímků pro pohlednice. Podílel se jako spoluautor na řadě publikací.