Vydání Václavkova přehledu České literatury XX. století má pro nás zvláštní význam, uvažujeme-li o tom, co Václavek znamenal pro naši literární historii a kritiku. Neboť tato knížka byla uzavřením a zároveň účtováním s jeho vlastním posavadním vývojem v nazírání na literaturu a umění vůbec.

Kniha byla svému autorovi příležitostí vyzkoušet dosavadní methodické pracovní výsledky. Literaturu tu chápe jako určitý kulturní útvar, který spolu s jinými kulturními útvary vychází z určitých společenských skutečností, jimiž je určován a spoluutvářen, ale na něž opět sám reaguje a působí.

Václavek se snaží vždy o úplný pohled na spojení jednotlivých básnických individualit s celou dobou a jejím usilováním. Z tohoto konkrétního postupu vyšly přímo mistrovské literární portréty. O těch, jichž podobizny má Václavek ve své knize, řekl F. X. Šalda, že "jsou zváženi ve své celé složitosti na velmi jemných vážkách a pečlivě prokresleni do svých posledních odstínů. Jsou to vesměs karakteristiky hutné a věcné, kde každý rys je doložen poukazem na to nebo ono dílo básníkovo, a odrážejí se velmi příznivě od plytkých namnoze a frázovitých karakteristik Arne Nováka, tak nekriticky přeceňovaných." Václavek tu totiž chce na konkrétním materiálu demonstrovat, že literatura není snad jen ilustrací určitých sociálních skutečností, nýbrž že běží vždy o souvislosti mnohem složitější.

Jestliže nyní knihu znovu vydáváme, činíme tak právě z těchto důvodů: pro její methodickou podnětnost. Její sociologická methoda je pro naší literární historii určité novum. Nejenže se staví proti prázdnému formalismu, nýbrž i proti běžné u nás positivistické deskripci. Také její dialektičnost přináší nové popudy k přemýšlení. A těmito svými stránkami nepřestala být živá dodnes.