Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frida , byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Jeho monumentální dílo, obsahující všechny žánry literární tvorby, patří k jednomu z nejbohatších a nejvšestrannějších v české literatuře. Narodil se v domě č. p. 103 v Lounech jako syn Jakuba Fridy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do Slaného a Emil Frida žil do deseti let u svého strýce, faráře Antonína Koláře v Ovčárech u Kolína. Zde navštěvoval první ročníky obecné školy , do hlavní školy chodil krátce v Kolíně v letech 1861–1862. Na Gymnáziu ve Slaném studoval od roku 1862. Tam byl jeho spolužákem Václav Beneš Třebízský, dále v Praze a v roce 1872 maturoval v Klatovech. Verše začal psát už během studií. Pseudonym Jaroslav Vrchlický si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia Josefa Thomayera. Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory a Vrchlický byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický . V údolí Vrchlice v roce 1919 vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan do pískovcové skály Vrchlického reliéf na ploše přes 12 metrů čtverečních. Veden strýcovým příkladem vstoupil Vrchlický po maturitě do pražského Arcibiskupského semináře. V roce 1873 ale přestoupil na filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval dějepis, filozofii a románskou filologii. V době studií učil češtinu francouzského historika Ernesta Denise, který mu zprostředkoval první kontakty s francouzskou kulturou. První literární práce mu k tisku zprostředkovala redaktorka Sofie Podlipská, do níž se Vrchlický podle dochované korespondence zamiloval. Podlipská byla o dvacet let starší a moudře mu k životnímu vztahu i sňatku nabídla svou, tehdy patnáctiletou, dceru Ludmilu. Jeho první sbírka milost...

Josef Kafka, uváděn též jako Gustav Kafka, rodným jménem Abraham Beer Kafka , byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Jeho otcem byl Moritz Kafka, matkou Nina rozená Schwarz. Byl židovského původu. V roce 1888 konvertoval ke katolickému vyznání. Působil jako průmyslník. Byl ředitelem brněnské přádelny Moriz Kafka & Comp., která patřila mezi největší podniky svého druhu na Moravě. Byl také prezidentem akciové společnosti rakouských továren na portlandský cement. Poté, co jeho továrna vyhořela, přesídlil na sklonku života do Vídně. Byl rovněž členem předsednictva Moravské umělecké jednoty. Byl taky aktivní v komunální politice. Například v obecních volbách roku 1873 byl zvolen do obecního výboru. V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii městskou, obvod Brno . Zvolen zde byl i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867, zemských volbách 1870, zemských volbách v září 1871, zemských volbách v prosinci 1871 a zemských volbách 1878. Patřil mezi německé liberály . Zemřel v květnu 1895 ve věku 49 let na zápal plic. V Brně po něm byla od roku 1896 pojmenována Josef-Kafka-Gasse , pozdější Bayerova ulice.

Josef Vítězslav Šimák byl český historik, profesor Karlovy Univerzity v Praze od 1921, jeden z představitelů Gollovy školy. Jeho otec Josef byl učitelem a ředitelem turnovské průmyslové a později i měšťanské školy. Také matka Marie, roz. Plavcová, byla vzdělaná žena a před provdáním byla učitelkou. Na syna měla velký vliv, učila ho básničkám a záhy ho naučila i číst. Malý Šimák si brzy oblíbil četbu ze starých českých kronik, rytířské povídky z doby obrozenecké, ale i kalendáře, které si půjčoval v sousedství u Vorlů, kteří vlastnili řeznictví. S maminkou a paní Vorlovou chodil na výlety do okolní přírody Českého ráje. Ve škole měly na něj velký vliv historické povídky Prokopa Chocholouška a Václava Beneše Třebízského, rád si prohlížel i stránky z otcova časopisu Památky archeologické. Na středoškolských studiích si však oblíbil dílo Aloise Jiráska, který se mu stal životním vzorem. V Turnově vyrůstal se svým daliměřickým kamarádem Josefem Pekařem. Chodili spolu do obecné školy a později se sešli i na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Láska k rodnému kraji, jeho hradům, zámkům a zříceninám oba mladíky dovedla ke studiu historie. Pekař i Šimák vystudovali historii na pražské univerzitě a v roce 1895, dvě léta po Pekařovi, obhájil doktorát i Šimák. Na praxi nastoupil jako středoškolský profesor na gymnázium na Malé Straně v Praze, po roce přešel na reálné gymnázium v Pardubicích a další rok byl zase na reálce v Praze. Od roku 1900 plných 21 let vyučoval dějepis na Vyšší dívčí škole v Praze. Vedle výuky na středních školách budoval svoji kariéru na Univerzitě Karlově – z různých důvodů o poznání pomaleji než jeho vrstevníci. V roce 1904 se habilitoval pro obor české dějiny , roku 1907 se oženil s dcerou malíře K. Liebschera Ludmilou Liebscherovou a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem českých dějin. Mimořádným profesorem zůstával poměrně dlouho, řádný...

Augustin Eugen Mužík byl český básník, překladatel a dramatik. Narodil se v rodině truhláře, gymnázium vystudoval v letech 1871–1879 v Hradci Králové. Studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor. Žil v Praze, oženil se roku 1891 se vdovou Wilhelminou Hrabalovou, rozenou Pštrossovou . S podporou Svatoboru vycestoval v roce 1896 na Slovensko a do Haliče, v roce 1890 obdržel 150 zl. „k cestě do Moravy, do Alp a k moři Jaderskému“. Jeho první sbírka, elegicky laděná Jarní bouře , je velmi ovlivněna byronismem a romantismem vůbec, tento charakter ale v dalších sbírkách ustupuje do rezignovaného klidu, inspirovaného částečně českým venkovem a související také s náboženským laděním a poté do náboženské vroucnosti a také do soucitu s trpícími chudými . Jeho básně se inspirují husitským hnutím , ale i aktuální sociální tematikou a dále Mír , Krůpěje rosy , Postavy a děje . Prózou vydal Trosky života , Skvrny a paprsky , Tichá dramata, Zlomené okovy , Oni i ony . V orlím hnízdě je aktovka ze života K. Havlíčka Borovského . Kromě toho množství básní a prosy je v Květech, Zlaté Praze, Osvětě, Lumíru, Domácím krbu, Besedách lidu a ve Světozoru, kde byl přes čtvrt století hlavním redaktorem. Překládal z cizích jazyků např. z angličtiny báseň E. A. Poe „Havran“ a z němčiny román O. Ludwiga „Mezi nebem a zemí“ aj., na 15 operních textů z němčiny, francouzštiny, italštiny, polštiny a ruštiny. Byl členem výboru Máje a po Nerudovi a Sv. Čechovi i jeho předsedou. Psal také epiku, básně v próze, povídky a novely, všechny byly publiková...

Karel Liebscher , byl český malíř – krajinář a ilustrátor. Pro jeho tvorbu je typický výběr malebných scenérií, harmonie a úhlednost; krásu nalézá i ve zdánlivě prostých motivech a odlehlých koutech. Velmi si nechával záležet na technické dokonalosti a pečlivé propracovanosti. Bratr malíře Adolfa Liebschera. Ke kreslení měl nadání od dětství, ale zpočátku nepředpokládal, že by mohlo být jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval techniku a nastoupil do práce jako asistent na stavebním úřadě. Po půl roce se u něj ale projevila nervová nemoc, která vyžadovala klid. Za pobytu v lázních Gräfenberg , Tábor a Letiny studoval přírodu a začal se naplno věnovat krajinomalbě. První ilustrace uveřejnil v roce 1879. Roku 1883 studoval na vídeňské malířské akademii. V roce 1884 se oženil Emou Procházkovou. První velkou výstavu 128 obrazů a studií uspořádal v roce 1885 v Praze. Tématem jeho prací byly významné české památky , česká krajina , později hledal náměty i na svých cestách do zahraničí . Jeho talentu využil i Jan Otto, jehož vydavatelství uveřejňovalo řadu jeho ilustrací v časopisech i výpravných publikacích . Zemřel roku 1906 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .