Dagmar Šimková
Byly jsme tam taky

2018 | Nakladatelství Monika Le Fay

Autobiografické vzpomínky Češky, žijící později v Austrálii, na pobyt ve vězení, ke kterému byla v roce 1952 odsouzena na patnáct let za údajnou protistátní činnost. Autorka líčí poměry ve vězení, vztahy mezi politickými a "normálními" odsouzenými, šikanování a rafinované metody dozorců a vyšetřovatelů. Šokující zážitk…y a psychické i fyzické utrpení líčí bez sentimentality a sebelítosti, s velkou dávkou sympatického optimismu a s přesvědčením, že bez ohledu na okolnosti zůstává člověk člověkem do té doby, dokud si dokáže zachovat lidskou tvář. Autobiografické vzpomínky Češky, žijící později v Austrálii, na pobyt ve vězení, ke kterému byla v roce 1952 odsouzena na patnáct let za údajnou protistátní činnost. Autorka líčí poměry ve vězení, vzt…ahy mezi politickými a "normálními" odsouzenými, šikanování a rafinované metody dozorců a vyšetřovatelů. Šokující zážitky a psychické i fyzické utrpení líčí bez sentimentality a sebelítosti, s velkou dávkou sympatického optimismu a s přesvědčením, že bez ohledu na okolnosti zůstává člověk člověkem do té doby, dokud si dokáže zachovat lidskou tvář.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

odřená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřená obálka
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	155
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090558933
ISBN:	9788090558939
Vydání:	Vydání 8., v tomto vydavatelství 6.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 11. 2025 12:48
Číslo položky:	1459805

O autorovi

Dagmar Šimková

Dagmar Šimková byla politickou vězeňkyní československého komunistického režimu. Roku 1952 byla zatčena v souvislosti s ukrýváním dvou vojenských zběhů a v politickém procesu odsouzena na 15 let. Vězněna byla až do roku 1966. Mimo jiné v Pardubicích, Želiezovcích a v Opavě. Roku 1968 se podílela na založení organizace K-231 a po okupaci Československa emigrovala do Austrálie. V exilu byla zapojena do činnosti organizace Amnesty International, vystudovala dvě vysoké školy, mimo jiné se věnovala umění a terapeutické práci ve věznici. Svou vězeňskou zkušenost zachytila v autobiografické publikaci Byly jsme tam taky. Otec Dagmar byl bankéř Jaroslav Šimek. Pro svou rodinu nechal postavit vilu v Písku. Jako mladá dívka si oblíbila jazz, tanec a step, tančit chodila zejm. do písecké kavárny Bílá růže, studovala na píseckém gymnáziu. V roce 1945 jí otec tragicky zemřel. V roce 1948 se Dagmar Šimková chtěla nechat zapsat na pražskou filozofickou fakultu, kvůli „buržoaznímu původu“ ale nemohla studovat. V roce 1950 navíc emigrovala do Austrálie její o šest let starší sestra Marta. Do rodinné vily jim úřady nastěhovaly cizí lidi, s matkou mohly využívat jedinou místnost. Dagmar byla zatčena v říjnu 1952, když jí bylo 23 let. Roznášela totiž letáky, které zesměšňovaly Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Ukryla také dva vojenské zběhy, kteří směřovali na Západ, a podle soudu navíc ovlivňovala druhé lidi. V říjnu 1954 byla odsouzena k osmi letům vězení. Prokurátor se odvolal a vrchní soud trest zvýšil na 15 let. Během věznění se stala její velkou bolestí skutečnost, že brzy byla na 11 let odsouzena i její matka . Majetek rodiny propadl státu. Ve vězení kvůli své víře odmítala v neděli pracovat, za což se mnohokrát ocitla v tzv. korekci, na samotce, kde vězňové dostávali jídlo jen každý třetí den. Když byla vězněna v Želiezovcích, podařilo se jí...

Více od autora