Dílo, které autor vytvořil téměř na sklonku svého života, vypráví dramatický příběh dvou nevinně odsouzených holandských námořníků bratří Kipů z Groningenu odsouzených za údajnou vraždu k smrti. Karl a Pieter Kipové jsou po ztroskotání lodi Wilhelmina zachráněni brigou James Cook kapitána Harryho Gibsona, která se v osmdesátých letech 19. století plavila mezi Novým Zélandem a Tasmánií. Loďmistr Flig Balt a jeho komplic Vin Mod se ale chtěli společně s dalšími darebáky z posádky zmocnit lodě pro pirátské účely. Zavraždili proto kapitána Gibsona, což umožňilo Fligu Baltovi převzít na lodi velení. Díky jeho neschopnosti se však loď dostala během bouře do nebezpečí. Naštěstí však byli na palubě bratři Kipové, vynikající námořníci, kteří loď dovedli bezpečně do přístavu v tasmánském městě Hobart a také zabránili společně se zbytkem posádky zločincům lodi se zmocnit. V Hobartu byli zločinci postaveni před námořní soud. Na základě křivého svědectví Vina Moda však Flig Balt obvinil Kipy z vraždy kapitána Gibsona a oba bratři, kteří nebyli schopni prokázat svou nevinu, byli odsouzeni k smrti. Bezúhonný a čestný dřívější život obou odsouzenců přiměl rejdaře lodi Hawkinse, že začal klubko justičního omylu rozmotávat. Nejprve dosáhl toho, že byl bratrům trest smrti změněn na doživotní nucené práce na galejích, a posléze překvapivým důkazem usvědčil skutečné vrahy. Tímto důkazem se stala fotografie mrtvého kapitána Gibsona, kterou pořídil syn zavražděného Nat Gibson, vášnivý fotograf. Při zkoumání její zvětšeniny lupou si Nat všiml, že na fotografii je zřítelnicemi vidět sítnice mrtvého a na ní že jsou zachyceni skuteční vrahové, Flig Balt a Vin Mod. Obraz byl zachován díky zvláštní látce, zvané sítnicový purpur. Fotografie na sítnici vedla k osvobození nespravedlivě odsouzených bratří Kipů a k potrestání skutečných viníků.