Arthur Ransome byl anglický spisovatel a novinář. Proslavil se především svým třináctidílným románovým cyklem pro děti o prázdninových dobrodružstvích dvou dětských skupin, které se nazývají Vlaštovky a Amazonky. Narodil se roku 1884 v Leedsu v rodině profesora historie. Na škole v Rugby se prostřednictvím spolužáka seznámil s rodinou Collingwoodových, kteří měli dům u jezera Coniston v tzv. Jezerní oblasti . Zde se Ransome učil jachtingu a našel zde bohatou inspiraci pro své pozdější dílo. Protože se již od mládí chtěl stát spisovatelem, ukončil po roce svá studia přírodovědy na Victoria University a odešel do Londýna, kde se živil jako poslíček jednoho nakladatelství. Začal psát eseje a zaujal svou knihou Bohéma v Londýně a monografiemi Edgar Allan Poe a Oscar Wilde . Roku 1909 se oženil, ale manželství se příliš nevydařilo. V roce 1913 procestoval Dánsko, Švédsko, Německo, Francii a také Rusko, kde od roku 1916 působil jako válečný zpravodaj listu Daily News a později jako korespondent listu Manchester Guardian. Zde se zajímal o folklór a sbíral pohádky, které vydal pod názvem Ruské pohádky starého Petra. Osobně se stýkal s vůdci bolševické revoluce z roku 1917 Leninem a Trockým a projevoval k jejich cílům určité sympatie . V Trockého sekretariátu se seznámil se svou druhou ženou a po rozvodu svého prvního manželství v roce 1924 se s ní oženil. Od roku 1924 působil v Egyptě a později v Číně. Po návratu z Číny v roce 1929 se začal plně věnovat spisovatelské práci pro děti. První jeho kniha ze série dětských příběhů , jejichž děj situoval převážně do jemu dobře známé Jezerní oblasti v severozápadní Anglie v hrabství Cumbria, vyšla roku 1930 . Hlavními hrdiny cyklu jsou souro...

Kamil Lhoták byl malíř, grafik a ilustrátor. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny 42. Narodil se 25. července 1912 v pražských Holešovicích. Jeho matka Anna Kouglová již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze Žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem Kamilem Lhotákem, jehož celé jméno znělo rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty. Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou a o dva roky mladším medikem se narodil syn Kamil. Společensky nerovný vztah a hlavně obava z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna infekcí dětské obrny. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce tím, že kulhal. Komplex zapíraného dítěte, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal. Milující a na svou dobu velmi vzdělaná Anna Kouglová vedla svého syna k zájmu o umění, především o malířství a literaturu. Vedle Julese Verna s nádhernými xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua si Lhoták zamiloval i Toulouse-Lautreca, snad i díky jeho osudu postiženého. V roce 1923 se Lhoták stal žákem Jiráskova gymnázia v Resslově ulici. Vedle prvních setkání s moderním uměním, které mu zprostředkovali jeho obeznámenější spolužáci, se Kamil nechával unášet vydáváním "jednovýtiskového" Auto-moto zpravodaje, který se svým spolužákem celý kaligraficky psali a kreslili. Ve vyšších třídách gymnázia vydával se spolužáky časopis Hledá...

Zora Wolfová, rozená Bartošová, byla česká překladatelka z angličtiny a nakladatelská redaktorka. Absolvovala středoškolská studia v Praze a na Československé koleji v Anglii. V nakladatelství Mladá fronta působila 35 let jako redaktorka v redakci zahraniční literatury, kde mimo jiné redigovala edici Kapka. Věnovala se překládání knih z angličtiny, některé její překlady vyšly i časopisecky. Přitom se zaměřovala především na anglickou a australskou literaturu a na literaturu detektivní a pro mládež . Zora Wolfová přeložila do češtiny více než 60 knih. Mimo jiných přeložila knihy Geralda Durrella, satiry profesora C. N. Parkinsona, povídky A. Conana Doylea o Sherlocku Holmesovi, detektivní romány Ellis Petersové a Margaret Yorkeové, knihy pozdější nositelky Nobelovy ceny za literaturu Doris Lessingové a autobiografickou prózu Už zase skáču přes kaluže australského spisovatele Alana Marshalla. Své rané překlady drobných próz publikovala v časopise Světová literatura. Na základě soutěže, kterou vypsalo Státní nakladatelství dětské knihy , byla pověřena přeložením celé série dětských knih Arthura Ransoma o Vlaštovkách a Amazonkách. Jako první v jejím překladu vyšla roku 1959 kniha Boj o ostrov, po níž následovalo dalších deset dílů. V letech 1998 až 2007 nakladatelství Toužimský & Moravec vydalo v jejích revidovaných překladech všech třináct knih série v jednotné úpravě s původními ilustracemi autora. V oblasti námořní a jachtařské terminologie při překladu spolupracovala s Františkem Novotným. V roce 2011 pak vyšla v Albatrosu Zamrzlá loď kapitána Flinta ve znovu revidovaném překladu s Burianovými ilustracemi.

Jiří Bubla je bývalý československý hokejový obránce a trojnásobný mistr světa, člen Síně slávy českého hokeje. V 80. letech 20. století hrál v NHL za tým Vancouver Canucks. Od počátku své vrcholové kariéry patřil k nejpřednějším českým hokejovým obráncům. Za svou kariéru získal tři tituly mistra světa , třikrát na stejné akci získal stříbro a jednou byl bronzový. V roce 1976 si zahrál finále s národním týmem také na Kanadském poháru. Ve stejném roce pak s národním týmem vybojoval i stříbrnou medaili na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku. Startoval také na ZOH 1980, kde Čechoslováci skončili na pátém místě. Za reprezentaci odehrál 230 zápasů, ve kterých vstřelil 37 branek. V československé lize hrál za Duklu Jihlava, se kterou získal dva mistrovské tituly, a za Litvínov, kde se později začal hokejem na nejvyšší úrovni živit i jeho syn Jiří Šlégr. V roce 1981 emigroval a v letech 1981–1986 působil v NHL v týmu Vancouver Canucks. Po skončení kariéry hráče byl v roce 1987 v době Mistrovství světa ve Vídni zatčen za účast ve skupině pašeráků drog. Byl odsouzen za pašování čtyř kilogramů heroinu a v rakouském vězení strávil téměř čtyři roky. Po ukončení hokejové kariéry působil v Litvínově jako sportovní manažer. Z této funkce byl 1. března 2012 odvolán kvůli špatným výsledkům A-týmu.