Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 191 |
Jazyky: | česky |
Edice: | 14. svazek ed. Odkaz 56x |
Vydání: | 1 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | pá 9. července 2021 12:21 |
Číslo položky: | 204201 |
Obsáhlý výbor z literárního odkazu Františka Gellnera (1881-1914), básníka, malíře, karikaturisty, fejetonisty, povídkáře, pijáka a tuláka, který ve své lyrice vytvořil "úžasné drama člověka, jenž se nemá kam dít v malém měšťáckém světě se svým citem", zahrnuje nejlepší básně ze tří lyrických sbírek (Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové básně), dále politické satiry, útočící na Rakousko-Uhersko, na germanizaci, mladočechy, klerikály i sociáldemokraty, a některé básně epické. Verše, jimž Gellner dával formu časových popěvků, kupletů a šansonů a v nichž zachycoval příhody a zážitky z hospod, z flámů, z hodinových hotelů, z politických schůzí i z milostných setkání, obrážejí s drtivou pravdivostí malost, malichernost, fádnost, bezduchost a beznaději doby deseti let před první světovou válkou.
František Gellner byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“ Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou n...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem