Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 414 |
Jazyky: | česky |
Edice: | 1. svazek ed. Odkaz 55x |
Vydání: | 1 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | čt 27. června 2019 11:28 |
Číslo položky: | 67170 |
Výbor z básnického díla A.S., vydávaný v jubilejním roce 25. výročí básníkovy smrti, "chce ukázat námětové, citové a umělecké bohatství Sovovy poezie, její nejvlastnější a nejosobitější tóny, hloubku a jemnost jejího básnického poznání a objevu i její nikde neporušenou svázanost s vlastí, s lidem a s jeho zápasy." (Pozn.) Výbor chce také připomenout, jak živé a "nezaprášené" dílo odkázal české kultuře A. Sova, o němž napsal J. Fučík (Nová svoboda,1939): " ... Sova se vypravil hledat "údolí nového království", hledat lidi, skutečné lidi, které by mohl milovat, hledat svět pro takové lidi a pomáhat jej tvořit ... Tvořil novou českou poezii, stával se Janem Křtitelem moderního českého básnictví." - Výbor je rozdělen do čtyř oddílů, které co do obsahu a ladění by mohly nést vlastní sovovské názvy: I. Zpěvy domova, II. Lyrika lásky a života, III. Balady, IV. Zápasy a osudy. Uvnitř každého oddílu jsou básně řazeny chronologicky, tak, jak po sobě následovaly knihy, z nichž jsou verše vybrány. Úvod J. Janů věnuje pozornost především dílu A. Sovy a těm, kdož je kritizovali, vykládali, hodnotili (hl. Fučíkovi a Šaldovi).
Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem