Jiří Kolář byl básník, autor experimentální a vizuální poezie, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců. Je jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a autorem mnoha originálních výtvarných technik. Jiří Kolář se narodil v chudé rodině švadleny a pekaře a mládí prožil na Kladně. Již od sedmi let, kdy začal pomáhat v pekárně, byl zvyklý pracovat manuálně. Chtěl se stát sazečem v tiskárně, v době hospodářské krize však nepřijímali nové učně, a proto se nakonec vyučil truhlářem u souseda, který bydlel naproti. Jako učeň četl poezii, v šestnácti letech objevil moderní básníky a začal psát vlastní texty. Ve třicátých letech vystřídal řadu zaměstnání a často žil pouze z podpory v nezaměstnanosti. Roku 1937 vystavil své koláže v divadle E. F. Buriana. První básně poslal Františku Halasovi, který redigoval v nakladatelství Václava Petra knihovničku debutů. Sbírka veršů vyšla pod názvem Křestný list roku 1941. Halas seznámil Koláře s Jindřichem Chalupeckým a pokusil se ho uvést mezi mladé literáty. Za války Jiří Kolář pracoval jako truhlář, pak na nucené práci jako traťový dělník, na konci války v kladenské hospodě. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil roku 1940 Skupinu 42 a jeho texty se staly manifestem skupinové estetiky. Koncem války se seznámil s Bělou Helclovou a roku 1949 s ní uzavřel sňatek. Na jaře 1945 vstoupil do KSČ, ale po bližším obeznámení s poměry ve straně z ní ještě téhož roku v srpnu zase vystoupil. Byl členem Umělecké besedy a roku 1947 vedl její literární odbor. Prosadil zde publikaci jediné sbírky vydané za života Jana Hanče – Události. Do roku 1949 byl redaktorem v družstvu Dílo. Skupina 42 se rozpadla poté, co Ivan Blatný emigroval a někteří členové vstoupili do KSČ. Po únoru 1948 byl Kolář označen za reakcion...

Ezop je považován za zakladatele řecké bajky a patří dodnes k nejznámějším bajkařům. Působil v Řecku asi v 6. století př. n. l. Pocházel údajně z Malé Asie, žil v Athénách a na ostrově Samos. O jeho životě není mnoho známo. Narodil se pravděpodobně jako otrok thráckého nebo fryžského původu. Po propuštění z otroctví hodně cestoval. Procestoval Řecko, Babylonii a Egypt. Některé zdroje uvádějí, že byl po celý život velmi nemocen, jiné, že byl mrzák a fyzicky chorý. Podle pověsti byl Ezop křivě obžalován ze svatokrádeže a v Delfách odsouzen k smrti. Údajně byl shozen ze skály do propasti. Své bajky přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru. Mnohdy se objevují také skuteční lidé a postavy řeckých bohů, častý je dialog, který dává bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů. Každá bajka obsahuje na konci většinou didaktické poučení. Ezopova tvorba se stala postupem času známou po celém světě . Teprve ve 3. století př. n. l. byly Ezopovy bajky písemně zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby . Na Ezopovu tvorbu navázali pozdější bajkaři jako třeba Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov. Jedna z nejznámějších legend o životě Ezopa vypráví o jeho pánovi, který se jednoho dne při nějaké slavnosti směle vsadil o všechno své bohatství, že vypije moře. Druhého dne, když se probudil, uvědomil si svůj omyl a povolal k sobě Ezopa. Ezop byl prý velmi moudrý, sečtělý a nápaditý člověk. Hned vymyslel, jak svému pánovi pomoci. V určenou dobu oba sešli na mořské pobřeží, kde už čekal dav lidí, zvědavých na to, jak Ezopův pán splní svou část sázky - vypije moře. Ezop před ně předstoupil a řekl, že jeho...

Sebastian Brant, též Brandt , byl německý humanista a satirik. Nejznámějším jeho dílem je satira Loď bláznů . Brant pocházel z rodiny hostinského a vystudoval práva na univerzitě v Basileji, kde pak učil. Doktorát práv získal roku 1489. Roku 1485 se jeho manželkou stala Elisabeth Bürgová, která mu porodila sedm dětí. Svou poezii psal zprvu latinsky, později však začal uveřejňovat svá díla v němčině. Kromě toho publikoval odborné právní spisy. Roku 1500 se vrátil do rodného Štrasburku, kde setrval do konce života a působil i v místní politice, od roku 1503 jako městský tajemník. V tomto období však již přestal významněji literárně tvořit.