Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 178 |
Jazyky: | česky |
Edice: | 70. svazek ed. Klub přátel poezie. Výběrová řada 255x |
Vydání: | 1 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 11 000 ks |
Poznámka: | obálka Vladimír Tesař |
Vystaveno: | st 4. ledna 2023 15:18 |
Číslo položky: | 468515 |
Básnická sbírka, kterou tematicky vystihují verše (Ale možná): Vejde-li před oponu hnus,/ pak zoufalství je za ní. V. Holan zde ve volných verších, na obrazech vytěžených z lyriky přírodní i civilizační a orientovaných na životní únavnost, jednotvárnost, všednost, vyprahlost, nicotu a na obrazech libujících si nejen ve výrazech tabuovaných, ale i vulgárních (Doba. Nářek z Tróje. Větev. Sluneční západ) a přecházejících mnohdy až do křečovitosti, snaží se nalézt odpovědi na zoufalé otázky života a smrti
Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem