Vilém Mathesius byl český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. V té době mu také zemřela žena, která byla pro něj velkou psychickou i intelektuální oporou. Vilém však v této těžké životní situaci nerezignoval, ale soustavně pracoval dál, publikoval, přednášel na univerzitě a vychovával žáky, organizoval vědeckou práci na mezinárodní úrovni a přitom se ještě zajímal o český kulturní život a psal k němu nabádavé komentáře, redigoval časopisy a sborníky . Jan Mukařovský o něm řekl: „Neznal podléhání, znal jen přemáhání a činnost, odvahu vůči úkolům“. Potvrzují to i názvy dvou knížek úvah tohoto těžce zkoušeného muže: Kulturní aktivismus a Možnosti, které čekají. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako "Kroužeček". Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku. Byl představitelem české strukturální lingvistiky. Zabýval se především gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou.

Sir Thomas Malory byl anglický rytíř, autor rytířského románu Artušova smrt. Ve středověku panovaly dohady, že šlo o Velšana, avšak moderní výzkumy naznačují, že pocházel z Newbold Revel ve Warwickshire. Příjmení má několik pravopisných variant, mimo jiné Maillorie, Mallory, Mallery či Maleore. Jméno pochází ze starofrancouzského přídavného jména maleüré, s významem „nešťastný“. O Maloryho životě je známo jen velmi málo informací. Pravděpodobně se narodil kolem roku 1405 , zemřel v březnu 1471, necelé dva roky po dokončení svého díla. Dvakrát byl zvolen do Parlamentu, v padesátých letech 15. století se dopustil velkého množství trestných činů včetně vloupání, znásilnění, krádeže ovcí a pokusu o zákeřnou vraždu vévody z Buckinghamu. Dvakrát utekl z vězení, jednou si probojoval cestu ven množstvím různých zbraní a přeplaval hradní příkop. Malory byl uvězněn na různých místech v Londýně, občas byl propuštěn na kauci. Nikdy nebyl předveden před soud. V šedesátých letech 15. století byl alespoň jednou omilostněn králem Jindřichem VI., častěji byl ale výslovně vyňat z amnestie, a to jak Jindřichem VI., tak jeho nástupcem Edwardem IV. Jeho dílo obsahuje občasné narážky na vlastní životní situaci , z nichž vyplývá, že alespoň část díla byla psána ve vězení. Bibliograf William Oldys na základě zavírky k celé knize spekuloval, že autor mohl být kněz, protože se označil za "the servant of Jesu both day and night" .