PAULÍK Jaroslav Jan Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora gymnázia, po absolvování pražské filozofické fakulty a dosažení doktorátu učil moderní filologii na obchodní akademii v Praze. Vedle tohoto občanského povolání byla mnohostranně literárně činný - jako překladatel, jako redaktor časopisů Prospekt , Rozpravy Aventina externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde připravoval české vydání Larousse. Významnou složkou jeho mnoha činností byla i divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925-1927 spolupracoval s deníkem Lidové noviny, kam napsal kritické články a filmové recenze. V roce 1929 spolupracoval s časopisem Signál, kam psal recenze o divadelních představeních v tehdejší Praze. .V letech 1932-1934 také spolupracoval s časopisem Rozhledy po literatuře a umění, kde působil jako filmový referent. Jeho zájem o film , byl dán jeho estetickým vnímáním filmu jako nového způsobu vyjáření a jazykovou průpravou . Spolupracoval také s Literární noviny , Kromě toho hodně cestoval – zejména po západní Evropě a severní Africe. Jeho literární tvorba je poměrně obsáhlá, rozptýlená, ale převážně na stránkách časopisů – jsou to básně, trampské písničky, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První jeho vydanou knihou byla knížka próz „Zadní Indie“. Následuje první román „Arizona“, jež byl kritikou označen jako první český trampský román. V roce 1931 vycházejí „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně exotický je však pro J. J. Paulíka i půvabný kopec Křemešník, k němuž se jako domovu rád vrací z dalekých cest ve svých fejetonových črtách i v osobním vzpomínání. „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ – to je kniha patnácti vtipných a ironických esejí o flirtu a lásce, o muži a ženě. Pro další román „Utonulá“ si vybral J. J. Paulík místo děje Pelhřimov . Tento román je maloměstsko...