Harold Pinter , známý též pod pseudonymy Horold Pinta a David Baron, byl anglický dramatik a básník, scenárista, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005. Narodil se v Londýně, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron. Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre. Roku 1977 se rozešel se svou ženou – herečkou Vivien Merchantovou, roku 1980 se oženil se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou. Byl velkým fanouškem kriketu a předsedou Gaieties Cricket Clubu. Kromě svých literárních děl byl Pinter znám svými velmi provokativními politickými názory. Vystupoval ostře proti Georgovi Bushovi, kterého označil za masového vraha, tak proti britské vládě. Kromě toho byl členem organizace bojující za osvobození Slobodana Miloševiće. V novinách odsoudil invazi do Iráku, bombardování Jugoslávie i invazi do Afghánistánu. Jeho dramatická tvorba byla ovlivněna absurdním divadlem a Artaudovým divadlem krutosti. Literárními vzory mu byli Franz Kafka a Samuel Beckett. Pro jeho hry z počátečního období se používal termín groteska hrůzy. V pozdější době pod vlivem své politické angažovanosti se svých hrách stavěl proti diktatuře a tyranii. Švédská akademie ve Stockholmu mu v roce 2005 udělila Nobelovu cenu za literaturu. Jeho silně vyhraněné politické názory byly trnem v oku některým kritikům, kteří toto udělení ceny označili za víceméně politický akt. V roce 1999 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.

Anglický dramatik.

Ann Jellicoe byla britská dramatička, herečka a divadelnice. Její dramatické dílo bylo často založeno na experimentu. Patří mezi zakladatele anglického absurdního divadla. Jellicoe vystudovala Central School of Speech and Drama v Londýně, stejně jako další anglický dramatik Harold Pinter. Během studií se specializovala na problematiku divadla provozovaného pod širým nebem. Založila Nedělní divadelní klub, v němž režírovala inscenace využívající otevřeného prostoru. V roce 1956 vyhrála s hrou The Sport of my Mad Mother soutěž pro mladé talenty vypsanou nedělníkem The Observer. Hra vyšla tiskem roku 1958. Na britské dramatické scéně se etablovala svou druhou hrou, The Knack . V roce 1965 ji pod stejným názvem zfilmoval režisér Richard Lestr, film nese český název Fortel, a jak ho získat. Film získal Zlatou palmu za nejlepší film na Filmovém festivalu v Cannes. Roku 1962 se vdala za fotografa Rogera Mayna. Významnou teoretickou prací Jellicoe je esej Some Unconscious Influences in the Theatre z roku 1967. Zabývá se v ní některými důvody, které vedou diváky ke specifickým reakcím na to, co sledují na jevišti. V roce 1978 založila Jellicoe Colway Theatre Trust, v němž se aplikuje systém komunitního divadla. Autoři pro divadlo píší hry ve spolupráci s členy herecké komunity, příprava jedné trvá kolem 18 měsíců. Hry se odehrávají v prostoru, který je společně sdílený diváky i herci. Od roku 2000 sídlí tato divadelní společnost, která se přejmenovala na Claque , v Kentu. Bezva finta, přeložil František Vrba, in: Anglické absurdní divadlo, Praha 1967, s. 103–178. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ann Jellicoe na anglické Wikipedii.