Vít Stuchlý
Zvonky

1978 | Nakladatelství Mladá fronta

Románový debut, využívající prvků reportáže, deníku a psychologických anamnéz, zavádí do prostředí nápravného dětského domova a na různém postoji dvou hlavních protagonistů k výchovným problémům a metodám,otce-cílevědoméhopedagoga a jeho syna studenta-citlivého člověka s maskou cynika, líčí střetávání starší a mladší g…enerace. Románový debut, využívající prvků reportáže, deníku a psychologických anamnéz, zavádí do prostředí nápravného dětského domova a na různém postoji dvou hlavních protagonistů k výchovným problémům a met…odám,otce-cílevědoméhopedagoga a jeho syna studenta-citlivého člověka s maskou cynika, líčí střetávání starší a mladší generace.

Stav

Dobrý

lehce prohnutá

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	122, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	21. svazek ed. 21. svazek ed. Omega
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 6. 2022 9:53
Číslo položky:	343566

O autorovi

Vít Stuchlý

Vyrůstal v rodině dětského psychologa, vedoucího výchovných ústavů problémové mládeže. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Libni studoval režii a dramaturgii na FAMU a souběžně externě psychologii na Filozofické fakultě UK. Krátce působil v Krátkém filmu, poté nastoupil vojenskou službu v Čs. armádním filmu, v němž působil i po jejím ukončení jako režisér Studia Čs. armádního filmu . Autorsky připravoval televizní relace Vojenský magazín. 1978 nejprve krátce působil v tiskové agentuře Orbis, poté přešel do nakladatelství Mladá fronta, kde se stal redaktorem dětského časopisu Pionýrská stezka. Zemřel při automobilové havárii. První reportáž z prostředí domova mládeže, která předjímala jeho prózu Zvonky, otiskl 1965 v Literárních novinách; reportážemi, sloupky a prózami přispíval do časopisů Svět práce, Květy, Československý voják, Signál, Tvorba a Pionýrská stezka. Scenáristicky spolupracoval na několika krátkých televizních filmech, mj. na dokumentárním filmu věnovaném malíři Jindřichu Pruchovi Jarní cesta . – Užíval šifer vs, vst. Prózy Víta Stuchlého usilovaly vyjádřit generační prožitek a pojmenovat některé problémy společenské atmosféry 70. let. Prostředí diagnostického ústavu pro mentálně a sociálně narušenou mládež zobrazil v causeristické mozaice prózy Zvonky. Sledoval v ní bolestné i tragikomické pokusy hrdinů o nalezení cesty k plnému, citově nedeformovanému životu, často mařenému necitlivým byrokratickým zásahem; na konfrontaci postojů otce-psychologa a nevyzrálého syna demonstroval postupný příklon mládí k pevné hodnotové hierarchii. Nesnadné hledání vlastních hodnot v demoralizované, protekcionářské společnosti měl vykreslit také filmově pojatý příběh začínajícího adepta režie, který se nedovede samostatně pohybovat pseudobohémským světem ....

Více od autora