Knihy
Umění a architektura
Divadlo a drama
Ladislav Stroupežnický
Zvíkovský rarášek ; Paní mincmistrová

Ladislav Stroupežnický
Zvíkovský rarášek ; Paní mincmistrová

1952 | Nakladatelství Osveta

Dvě historické aktovky, úspěšné již při premiéře 1883, 1885, mají hlavní osobou pana Dačického, jehož Paměti vydány na konci let 70. Rezkem. První anekdotka, kratochvilná hříčka o Dačickém - frejíři, dvořícím se Elišce, manželce pána na Zvíkově, která z pochybných spojitostí má opět ve falešném podezření svého chotě, ž…e se příliš zahleděl na sličnou dívku, žádající vyhostění z poddanství, se podstatně liší od veselohry druhé, mající vážné jádro a projevující již autorovo sociální zaměření. Pan Dačický je zde šlechtic - demokrat, jenž sázkou s kumpány vyzíská peníz, potřebný k vyproštění horníka Brtnického ze zasutí a odhalí pravou tvář cizího šejdíře Davida Wolframa, jehož útěku s penězi zabrání spolu s kutnohor. havíři. Mluvčími kladných sil národa jsou zde evangelíci ; ústy Dačického se autor vyznává ze sympatií k děl. člověku. - I když v těchto veselohrách je, zvl. časově, všeliký rozpor s hist. pravdou, takže jsou spíše nazývány historisujícími, přece jsou to hry stále životné - zejména orig. užitím starobylé řeči a kultur. hist. detailu. Dvě historické aktovky, úspěšné již při premiéře 1883, 1885, mají hlavní osobou pana Dačického, jehož Paměti vydány na konci let 70. Rezkem. První anekdotka, kratochvilná hříčka o Dačickém - frejíři, …dvořícím se Elišce, manželce pána na Zvíkově, která z pochybných spojitostí má opět ve falešném podezření svého chotě, že se příliš zahleděl na sličnou dívku, žádající vyhostění z poddanství, se podstatně liší od veselohry druhé, mající vážné jádro a projevující již autorovo sociální zaměření. Pan Dačický je zde šlechtic - demokrat, jenž sázkou s kumpány vyzíská peníz, potřebný k vyproštění horníka Brtnického ze zasutí a odhalí pravou tvář cizího šejdíře Davida Wolframa, jehož útěku s penězi zabrání spolu s kutnohor. havíři. Mluvčími kladných sil národa jsou zde evangelíci ; ústy Dačického se autor vyznává ze sympatií k děl. člověku. - I když v těchto veselohrách je, zvl. časově, všeliký rozpor s hist. pravdou, takže jsou spíše nazývány historisujícími, přece jsou to hry stále životné - zejména orig. užitím starobylé řeči a kultur. hist. detailu.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	89
Jazyk:	česky
Edice:	56. svazek ed. 56. svazek ed. Sešity Divadelní žatvy
Vydání:	1. vydání (v Osvětě)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 10. 2023 13:49
Číslo položky:	660581

O autorovi

Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...

Více od autora