Fedor Michajlovič Dostojevskij
Zločin a trest

1988 | Lidové nakladatelství

Zločin a trest je první v řadě velkých románů F. M. Dostojevského, velkého slovesného tvůrce, jehož dílo dalo moderní literatuře impulsy živé dodnes. V příběhu Raskolnikova, člověka dohnanéhostrádáním a bezvýchodností až k vraždě, pro kterou si zdánlivě nachází ospravedlnění ve vlastní nadčlověčské teorii, je s ohromn…ou uměleckou silou vylíčen život velkoměstské chudiny, chmurné ovzduší petrohradských činžáků, schodišť, přeplněných bytů, tržišť, krčem a pivnic, utvářející charaktery lidí utištěných nespravedlivým společenským řádem.
Zločin a trest je napínavý kriminální román, v němž je celý děj a celé napětí přeneseno do duše hrdiny, vraha Raskolnikova. Není to román o tom, jak byl zločin spáchán a jak byl vypátrán jeho pachatel, nýbrž o tom, jak vůbec mohl být spáchán a jak vrah zabil především člověka v sobě. Román Zločin a trest zůstává a zůstane jedním z nejsilnějších výkřiků lidskosti, dožadující se spravedlnosti pro malé a utlačované a burcující k odstranění sociálních křivd a zlořádů, z nichž se nakonec rodí nejen vraždy a zločiny jednotlivců, nýbrž i hromadné zločiny proti lidskosti. Zločin a trest je první v řadě velkých románů F. M. Dostojevského, velkého slovesného tvůrce, jehož dílo dalo moderní literatuře impulsy živé dodnes. V příběhu Raskolnikova, člověka dohnanéhostrádání…m a bezvýchodností až k vraždě, pro kterou si zdánlivě nachází ospravedlnění ve vlastní nadčlověčské teorii, je s ohromnou uměleckou silou vylíčen život velkoměstské chudiny, chmurné ovzduší petrohradských činžáků, schodišť, přeplněných bytů, tržišť, krčem a pivnic, utvářející charaktery lidí utištěných nespravedlivým společenským řádem.
Zločin a trest je napínavý kriminální román, v němž je celý děj a celé napětí přeneseno do duše hrdiny, vraha Raskolnikova. Není to román o tom, jak byl zločin spáchán a jak byl vypátrán jeho pachatel, nýbrž o tom, jak vůbec mohl být spáchán a jak vrah zabil především člověka v sobě. Román Zločin a trest zůstává a zůstane jedním z nejsilnějších výkřiků lidskosti, dožadující se spravedlnosti pro malé a utlačované a burcující k odstranění sociálních křivd a zlořádů, z nichž se nakonec rodí nejen vraždy a zločiny jednotlivců, nýbrž i hromadné zločiny proti lidskosti.

Stav

Mírně opotřebená

vazba prasklá, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vše drží, vazba prasklá
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	434
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Eva Bednářová
Edice:	Trojka, 49. svazek ed. 49. svazek ed. Trojka. Velká řada
Vydání:	16. vydání, v Lidovém nakladatelství 4.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 4. 2025 8:53
Číslo položky:	1216656

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora