Fedor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest

Fedor Michajlovič Dostojevskij, Fiodor Michajlovič Dostojevskij
Zločin a trest : román v 6 častiach - Kniha prvá

1932 | Nakladatelství Melantrich

Zločin a trest je jeden z najznámejších sociálnopsychologických románov naturálnej školy v ruskej literatúre a v svetovej literatúre vôbec. F. M. Dostojevskij v tomto románe do popredia svojho psychologického skúmania umiestnil ľudské indivíduum, rozpoltenosť duše a nepriamo poukázal na to, ako i silná osobnosť môže st…roskotať v konflikte s prostredím asociálnej spoločnosti. Zločin a trest je jeden z najznámejších sociálnopsychologických románov naturálnej školy v ruskej literatúre a v svetovej literatúre vôbec. F. M. Dostojevskij v tomto románe do popredia svojho psychol…ogického skúmania umiestnil ľudské indivíduum, rozpoltenosť duše a nepriamo poukázal na to, ako i silná osobnosť môže stroskotať v konflikte s prostredím asociálnej spoločnosti.

Součástí souboru:

Zločin a trest 1932 (2 sv)

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	373 - [I]
Jazyk:	slovensky
Překladatel:	Peter Tvrdý
Edice:	Melantrichova slovenská knižnica
Vydáno v:	Praha

O autorech

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora