František Soukup
Zkoušky elektrotechniků : odpovědi na otázky vybrané z předpisů a norem pro zkoušky předepsaných pro pracovníky v elektrotechnice

1973 | Nakladatelství Práce

Další vydání příručky, zahrnující elektrotechnické předpisy a normy pro zkoušky předepsané vyhláškou č. 95/1961 Sb., je doplněno právními a technickými předpisy pro obsluhu a práci, údržbu elektrických zařízení, hromosvodůPřipojen je přehled elektrotechnických kvalifikací. Další vydání příručky, zahrnující elektrotechnické předpisy a normy pro zkoušky předepsané vyhláškou č. 95/1961 Sb., je doplněno právními a technickými předpisy pro obsluhu a práci, údržbu elektrickýc…h zařízení, hromosvodůPřipojen je přehled elektrotechnických kvalifikací.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

vazba se začíná rozlepovat, vše drží, lehké oděrky na obálce, bez přílohy

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 79 Kč
	Stav Mírně opotřebená vazba se začíná rozlepovat, vše drží, lehké oděrky na obálce, bez přílohy	Skladem pro e-shop	59 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba se začíná rozlepovat, vše drží, lehké oděrky na obálce, bez přílohy
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	159, [1]
Jazyk:	česky
Edice:	135. svazek ed. 135. svazek ed. Knižnice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Vydání:	7. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 11. 2025 12:0
Číslo položky:	1462650

O autorovi

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

Více od autora