František Soukup
Zkoušky elektrotechniků : otázky a odpovědi vybrané z nejnovějších elektrotechnických předpisů a norem, jako učební pomůcka ke zkouškám odborné způsobilosti k samostatnému řízení práce

1968 | Nakladatelství Práce

4. přepracované a doplněné vydání.
Nové vydání příručky, shrnující elektrotechnické předpisy ČSN pro zkoušky předepsané vyhláškou č. 95/1961 Sb., je doplněno předpisy platnými od 1. ledna 1966. Předpisy se týkají ochrany před nebezpečným dotykovým napětím, pracovního zařazení kandidáta, montáže a údržby hromosvodů a… antén a ucelené montáže nebo údržby dodavatelským způsobem na účet. 4. přepracované a doplněné vydání.
Nové vydání příručky, shrnující elektrotechnické předpisy ČSN pro zkoušky předepsané vyhláškou č. 95/1961 Sb., je doplněno předpisy platnými od 1. ledna 1966. Pře…dpisy se týkají ochrany před nebezpečným dotykovým napětím, pracovního zařazení kandidáta, montáže a údržby hromosvodů a antén a ucelené montáže nebo údržby dodavatelským způsobem na účet.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	161, [2]
Jazyk:	česky
Edice:	104. svazek ed. 104. svazek ed. Knižnice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Vydání:	5., dopln. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 3. 2026 10:58
Číslo položky:	1674378

O autorovi

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

Více od autora