Josef Pekař
Žižka a jeho doba: Díl 1-4 (Doba se zvláštním zřetelem k Táboru + Jan Žižka + Žižka, vůdce revoluce + Poznámky k dílu třetímu, opravy a dodatky - přílohy, rejstříky)

1930 | Nakladatelství Vesmír

Podrobný Žižkův životopis od r. 1410 do jeho smrti a také krátký pohled na jeho"druhý život". Zároveň jde o monografii dějin husitství v letech 1419-1425. Podrobný Žižkův životopis od r. 1410 do jeho smrti a také krátký pohled na jeho"druhý život". Zároveň jde o monografii dějin husitství v letech 1419-1425.

Obsažené svazky:

Žižka a jeho doba, Doba se zvláštním zřetelem k Táboru 1933 Díl prvý (xvi, 283, 2. vyd.)
Žižka a jeho doba, Jan Žižka 1928 Díl 2 (XVI, 281)
Žižka a jeho doba, Žižka, vůdce revoluce 1930 Díl 3 (xvi, 330, 2. vyd.)
Žižka a jeho doba, Poznámky k dílu třetímu, opravy a dod... 1933 Díl 4 (xix, 295, 1. vyd.)

Stav

Dobrý

desky s flíčky, neautorský podpis, v prvním dílu je vlepený novinový článek, převazba, polokožená, žebrování, vevázaná obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, desky s flíčky, neautorský podpis, v prvním dílu je vlepený novinový článek
Poznámka:	Knihař J. Olšák, Místek
Vazba:	pevná, převazba, polokožená, žebrování, vevázaná obálka
Počet stran:	283 + 330 + 281 + 295
Jazyk:	česky
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 10. 2026 21:2
Číslo položky:	1934677

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…